Читать книгу Поэзия цвета. Картины, стихи и проза - Ирина Силецкая - Страница 11

Jsem spechala, běžela, spadla.

Proč tak mnoho zbytečných pohybů?

Chtěla jsem mít skandál, tak mam.

Plus jedna další porážka.

Mužu naučit se mlčet?

Kdo potřebuje nahou pravdu?

Utect od včerejší zajetí

Nezvladnes zítra taky.

Je tobe líto teď? Je pozdě,

Rozbyty kolena a lokty.

Naštvaně zařvaly na tebe,

Ted sedny se a kousej nehty,

Jako dítě, když je to velmi děsivé,

A to možné, je to velke zklamání.

Jak se vzlétnout stresu, nezáleží na tom,

Ale nenech se to videt.

Zelenka je a vzdychání

A bolestivě ostnatý,

Stěr ránu, ptát otázku

Ve sto poprvé: «To může být případ?

Vše může shodou okolností —

Tvuj beh a strmé chodniky?»

Daroval můžete vidět trochu,

Neprocházené na všech čtyřech,

Neskákas, vázané omítkou,

Nemusíte sedět v křesle vozíku,

Nejez se psí misky.

Nyní jen ublížit.

Osud vás není poplácal,

Jen zdvořile varovala.

Ty sis myslel, že trochu?

No, pro seznámení se světem!

(Preklad I. Silecká, redakce B. Volková)