Читать книгу Поэзия цвета. Картины, стихи и проза - Ирина Силецкая - Страница 9

Méně ocenjuji svuj život,

Méně spokojena s nim.

Život – pohyb směrem dolů.

Více problémů a ztráty

Stále více a více smutku v očích,

Méně a méně důvodů, aby byla šťastnaý.

A dokonce i na něčích ruce,

Člověk umírá sám.

Nevěřím nikomu,

Sklamana mnohokrát.

V lásku k ní, nebo k njemu

Nevěřím jsem – všechno jenom pro divadlo.

Život sundal ruzevi brile,

Ztratil se mezník.

Život spocitej zhruba minule,

V boji byl ztracen idol.

Z budoucnosti neočekávám

Delší novinky.

Potřásu jsem rukou nepřítele,

Ani pocitim zadnou viny.

Kdo je přítel, kdo je nepřítel – nerozumim.

Ale ukázalo se v mém životě tak,

Ze pritel pro mne – kulkou do hlavy,

A uzdravil mne muj nepřítel.

Jsem nedržím zle na nepřítela,

Ale nezapomenu urazy od přátelé.

Třáslа jsem od pravdy nepřítela,

Přátelé také budou i nadále lhát.

A proto nechci jsem si

Ani přátele ani nepřátele.

Pro všechny jsem v tichu umřu.

Zavřeno. Zamek. Konec.

(Preklad I. Silecká, redakce B. Volková)