Читать книгу Pokřik Cti - Морган Райс, Morgan Rice - Страница 13

Thor cválal na Percivalovi prašnou krajinou, která z východu přiléhala ke Královu Dvoru. Reece, O’Connor, Elden a dvojčata jeli opodál, zatímco Krohn se hnal někde vpředu. Mezi jezdci bylo co chvíli možno zahlédnout i Kendricka, Broma a Kolka. Legie společně se Stříbrnými vyjela vstříc McCloudově armádě. Všichni uháněli jako jedno obrovské těleso. Kopyta jejich koní duněla jako přicházející bouře. Už byli v sedle celý den a druhé slunce už se pomalu klonilo k obzoru. Thorovi se nechtělo věřit, že smí jet po boku těch úžasných válečníků, a navíc se účastnit své první ostré vojenské výpravy. Byl pyšný, že byl součástí toho všeho. Samozřejmě, že účast Legie byla zamýšlena spíše jen jako podpůrná. Teď byli ale vmáčknuti v mnohem početnější mase královských rytířů a každý z chlapců byl monumentálností té armády unesen.

Thor cítil velkou zodpovědnost. Úspěch tažení teď závisel na spolupráci všech. Obyčejní lidé byli napadeni McCloudy a jedině jejich armáda mohla tomu utrpení učinit přítrž. Jedině oni mohli zachránit ty lidi od strašlivých osudů. To, co dělali, bylo maximálně důležité a Thor byl odhodlaný nasadit vlastní život, aby pomohl bitvu vybojovat.

Ve společnosti všech těch skvělých mužů se cítil bezpečně, ale stejně jej to neuchránilo od obav. Tohle byla opravdová armáda, plná opravdových mužů. A to znamenalo, že ti, proti kterým budou stát, budou také armádou opravdových mužů. Nejspíše stejně skvělých bojovníků, jako byli ti kolem. Události příštích dní budou skutečné, bude to doopravdy, a půjde v nich o holý život. Ještě nikdy toho v jeho životě asi nebylo v sázce tolik. Během jízdy jeho ruka co chvíli sklouzla k opasku, aby se ujistil, že má svůj nově získaný meč i starý věrný prak. Přemýšlel jestli na nich již brzy ulpí lidská krev. Anebo jestli třeba nebude prolita ta jeho.

Když vyjeli na jedno z návrší, naskytl se jim první pohled na obležené město. Stoupaly z něj oblaka kouře. Muži vydali spontánní bojový pokřik, který jako hromobití přehlušil dusot tisíců kopyt jejich koní. Velká MacGilská armáda pobídla koně do sprintu. Thor učinil to samé ve snaze nezaostat za ostatními. Jedni tasili meče, druzí k nebi pozvedli jezdecká kopí, a se zuřivostí v očích se řítili na město.

Jakmile dorazili na planinu před jeho branami, rozdělila se ta masivní armáda na menší skupiny. V Thorově skupině byli všichni jeho přátelé a ještě pár dalších, které neznal. Do jejich čela se postavil jeden ze Stříbrných, voják, kterého ostatní nazývali Forg. Vysoký, hubený muž šlachovitých paží, s poďobanou tváří, nakrátko ostříhaných šedých vlasů a tmavých očí. Každá skupinka měla jiné úkoly a teď se začínaly rozjíždět do všech stran.

„Skupino, za mnou!“ zavelel rytíř a posunkem svého kopí ještě pro jistotu máchnul k těm, kterých se to týkalo.

Thorova skupina se pod jeho vedením potom oddělila daleko od hlavní armády. Když se ohlédl, jasně viděl, že se vzdalují mnohem více, než kdokoliv jiný. Už se začínal divit kam to jedou, když tu jejich velitel vykřikl:

„Zaujmeme pozici v McCloudském týlu!“

Všichni si vyměnili nadšené, ale i notně nervózní pohledy. Hlavní těleso armády jim mezitím úplně zmizelo z dohledu. Každý byl jako na jehlách, ale po McCloudské armádě jakoby se zem slehla. Nikde je nebylo možné spatřit.

Konečně Forg zastavil koně pod malým návrším, které pokrýval háj mladých stromů. Ostatní zastavili spolu s ním.

Chlapci se podívali na velitele a čekali, co se bude dít dál.

„Udržet tuhle tvrz bude úkolem pro nás,“ vysvětloval Forg. „Jste pořád ještě příliš mladí, abychom vás mohli poslat do hlavní bitvy. Budete držet tuhle pozici, zatímco se hlavní armáda přelije městem a střetne s McCloudy. Není pravděpodobné, že by se sem dostali jacíkoliv nepřátelé, takže byste tu měli být víceméně v bezpečí. Rozmístěte se do obranných pozic kolem hájku a neopouštějte je, dokud nedostanete další rozkaz. Pohyb!“

Nato Forg píchl koně ostruhami a rozjel se do kopce. Chlapci jej následovali. Jejich koně bojovaly se svahem, zdvihaly mračna prachu a nikde nebylo ani vidu ani slechu po nepříteli. Thor cítil zklamání, že byli takto odříznuti od jakékoliv akce. Proč je takto uklízeli stranou?

Čím více se blížili k hájku, tím byl Thor neklidnější. Netušil, proč se to tak děje, ale jeho šestý smysl jej před něčím varoval. Něco bylo špatně.

Už byli skoro na vrcholu a dobře před sebou viděli malou strážní věž, která se zdála opuštěná a kterou měli bránit. V ten okamžik Thor pocítil silné nutkání se otočit, a když tak učinil, všiml si, že Forg za nimi najednou silně zaostává a jeho ztráta se neustále zvětšuje. Očividně svého koně zpomaloval. Potom najednou trhnul uzdou svého koně, otočil jej a bez jakýchkoliv dalších povelů uháněl pryč.

Bylo těžké takové jednání pochopit. Proč je jejich velitel tak najednou opustil? Krohn, který běžel nedaleko, zamručel.

Thor teprve začínal přemýšlet, co by to mohlo znamenat, když už dorazili na vrchol kopce k oné hlásce a očekávali, že na druhé straně neuvidí nic než pustinu.

Nic takového se ale nestalo. Namísto toho okamžitě strhli koně do hájku a tam potom zaraženě zírali na druhou stranu kopce.

Schovávala se tam celá McCloudská armáda.

Byli zavedeni do pasti.