Читать книгу Pokřik Cti - Морган Райс, Morgan Rice - Страница 16

Thor seděl na hřbetě svého koně na vrcholku kopce. Krohn, stejně jako ostatní legionáři z jeho skupiny, stáli vedle něj a všichni do jednoho v úžasu hleděli na McCloudské jednotky, rozložené na pláni pod kopcem. Celá jejich armáda seděla na koních a očekávala nepřítele. Thorova skupina sem byla přivedena. Forg musel mít nějaký důvod, aby je takto zradil. Ale jaký?

Thor polknul a nemohl odtrhnout oči od masy nepřátel, kteří pro ně znamenali jistou smrt.

Aby toho nebylo málo, brzy zjistili, že byli zpozorováni, i když nepřítel nemohl vědět kolik jich je, protože se přes McCloudskou armádu záhy přelil bojový pokřik a celá se pohnula jejich směrem. Thor se ohlédl za sebe, ale nikde neviděl žádné posily. Byli tam úplně sami.

Thor věděl, že teď už nemají žádnou jinou možnost, než za každou cenu držet jejich kopec a tu opuštěnou hlásku. Šance na úspěch nebyly vůbec žádné, ale když už mají skončit své životy, tak to aspoň udělají statečně a postaví se nepříteli jako muži. Jejich výcvik v Legii už je zocelil natolik, že útěk vůbec nepřipadal v úvahu. Bylo na čase připravit se na smrt.

Thor se podíval do tváří svých přátel a uviděl v jejich očích strnulý strach z blížící se smrti. K jejich cti ale ani oni nijak nenaznačovali, že by se hodlali vzdát. Nikdo nezakolísal, i když jejich koně neklidně přešlapovali. Žádný se neobrátil na útěk. Legie teď byla jedním tělesem. Její členové byli více než jenom přátelé, byli jeden druhému skutečnými bratry. Žádný z nich by nenechal druhého ve štychu. Všichni přece přísahali a ručili za to svou ctí. A v Legii znamenala čest mnohem víc než krev.

„No, pánové, řekl bych, že se s nima budeme muset porvat,“ prohlásil Reece pomalu a tasil svůj meč.

Thor vytáhl zpoza opasku prak. Hodlal jich pár vyřídit ještě dříve, než se k nim dostanou na dosah meče. O’Connor si připravil krátké kopí, zatímco Elden potěžkal v ruce svůj oštěp. Conval si připravil své vrhací kladivo, zatímco jeho bratr Conven se obdobným způsobem chopil vrhací sekery. Ostatní legionáři, které Thor znal jenom zběžně, tasili rovněž své zbraně a připravili štíty. Ve vzduchu byl cítit strach. Na Thora dolehl také, když se znovu ozval McCloudský válečný pokřik a neustále sílilo hromobití kopyt jejich koní. Bylo to, jako by se na ně řítil hurikán. Thor si dobře uvědomoval, že zoufale rychle musí přijít s nějakou strategií, jak se nepříteli postavit. Ale ať přemýšlel, jak chtěl, nedokázal na nic kloudného přijít.

Krohn výhružně zamručel. Thor čerpal sílu z jeho nebojácnosti. Leopard ani jednou neprojevil strach a ani se neohlédl, zda je volná ústupová cesta. Teď stál celý naježený a pomalým ladným krokem postupoval kupředu, jako kdyby se snad chtěl té armádě postavit sám. Thor dobře věděl, že v Krohnovi našel skutečného válečníka, ke kterému se v jakékoliv bitvě mohl upnout.

„Myslíš, že nám ostatní přijedou na pomoc?“ zeptal se O’Connor.

„Rozhodně ne včas,“ odpověděl Elden. „Forg nás hodil jako kuřata do klubka kun.“

„Ale proč?“ zeptal se Reece.

„Já nevím,“ řekl Thor a popojel několik kroků kupředu vedle Krohna, „ale mám neodbytný pocit, že to má co do činění se mnou. Někdo by mě moc rád viděl mrtvého.“

Na zátylku ucítil pohledy ostatních.

„Proč?“ zeptal se Reece.

Thor pokrčil rameny. Neměl tušení, ale určitě to mělo nějakou spojitost se všemi těmi machinacemi v Králově Dvoře a atentátem na krále MacGila. Dost možná, že tím, kdo jej chtěl zlikvidovat, byl sám Gareth. Třeba viděl i v Thorovi z nějakého důvodu hrozbu.

Bylo mu líto, že kvůli tomu byli uvedeni v nebezpečí i jeho přátelé, ale teď už s tím nemohl nic udělat. Všechno, co bylo nyní v jeho silách, bylo pokusit se je bránit.

Najednou toho měl plné zuby. Zničehonic vykřikl, pobídl Percivala a vyrazil dolů z kopce. Nebude čekat v úkrytu až si pro něj přijde jistá smrt. Namísto toho bude první, kdo udeří, a snad i na chvíli odvede nepřátelskou pozornost od ostatních, kteří budou mít šanci utéci, pokud se tak rozhodnou. Jestli má na tomto bitevním poli skončit svůj život, tak to udělá beze strachu a čestně.

Uvnitř se celý třásl, ale jeho pýcha mu nedovolovala to dát najevo. Zdánlivě neohroženě cválal dolů z kopce, zatímco ostatní legionáři se teprve teď probrali a vydali se za ním. Drželi se za ním nějakých patnáct metrů a s bojovým pokřikem se snažili Thorův náskok co nejvíce snížit. Ten stále zůstával osamocen daleko na špici, ale i tak jej podpora ostatních naplnila radostí.

Z postupující velké McCloudské armády se najednou oddělil kontingent zhruba padesáti mužů, kteří se vydali tryskem vstříc Thorovi a ostatním. Byli vzdáleni nějakých sto metrů a rychle se blížili. Thor založil do svého praku těžký kámen, zamířil na vedoucího jezdce skupiny, a vrhl. Trefil se naprosto dokonale. Kámen zasáhl muže do krku v místě, kde končilo jeho brnění, ale ještě nezačínalo hledí přilbice. Muž po nárazu ztratil rovnováhu a upadl pod nohy ostatních.

Svého koně přitom strhl s sebou, načež se nejbližších tucet jezdců za ním ocitlo v podobných problémech, když se jejich koně před náhlou překážkou vzepjali a poslali své jezdce k zemi též.

Než stačila skupina jezdců zareagovat, měl Thor už založenou další střelu, kterou se tentokrát trefil do spánku dalšího z jezdců, vybaveného pouze obyčejnou helmici, která zakrývala jenom vršek hlavy. Náraz jej zbavil rovnováhy a on navíc instinktivně uhnul do druhé strany, čímž se zřítil na svého souseda a ten potom na dalšího. Několik dalších jezdců šlo tímto způsobem k zemi jako kostky domina.

Kolem Thorovy hlavy proletěl oštěp, potom kladivo a vrhací sekera. Jeho spolubojovníci také očividně nezaháleli. Jejich zbraně prosvištěly vzduchem a srazily se smrtonosnou přesností další jezdce, jejichž pád s sebou téměř pokaždé strhl ještě mnoho dalších.

Thor měl radost, že se jim tak rychle podařilo vyřadit tolik nepřátel, některé přímými zásahy, ale většinu díky zmatku, které ty zásahy vnesly do jejich sevřené formace. Padesátičlenná úderná jednotka se teď válela po zemi v oblacích prachu.

Jenže McCloudská armáda byla obrovská a teď bylo na nich, aby znovu udeřili. Když se Thor přiblížil na čtyřicet metrů, vrhlo po něm několik mužů své vrhací zbraně. Jedno z vrhacích kladiv se řítilo přímo proti jeho hlavě a jemu se podařilo ji na poslední chvíli sklonit. Těžký kus železa mu prosvištěl kolem levého ucha a téměř se o něj otřel. Okamžitě se musel na koňském hřbetě vrhnout zase na druhou stranu, aby se vyhnul dobře mířenému oštěpu, jehož špice tentokrát škrtla o Thorovo brnění a zanechala na něm škrábanec. Ostrý úhel dopadu zbrani naštěstí nedovolil proniknout dovnitř. Jako další přiletěla válečná sekera, kterou ale Thor viděl včas a tak se bez větších problémů stačil zaštítit štítem, který měl připevněný ke svému předloktí. Zbraň se zarazila do štítu, čehož Thor okamžitě využil, vypáčil ji a vrhl zpátky. Její ostří prolétl vzduchem, čiště rozťalo kroužkovou zbroj jednoho z nepřátelských vojáků a zakouslo se mu do hrudi. Muž vykřikl a zřítil se mrtev k zemi.

Thor pobídl Percivala ještě více. Řítil se teď přímo na hlavní z McCloudských řad. Před ním se rozkládal učiněný oceán válečníků. Byla to jasná smrt. Tasil meč, zdvihl jej vysoko nad hlavu a dal se do bojovného křiku. O zlomek vteřiny se k jeho pokřiku přidali i ostatní.

Brzy došlo k nárazu. Před Thorem se objevil velký válečník, který po něm vší silou seknul dvouruční sekerou. Mířil přímo na hlavu. Thor se sehnul a jak projížděl kolem, seknul mocně svým mečem, čímž nepřítele zasáhl do břicha. Ten vykřil a spadl z koně. Jak padal, neudržel už váhu těžké sekery, která se zasekla do hřbetu jeho koně. Ten se splašil a začal kopat kolem sebe, čímž uvedl ve zmatek několik nejbližších koní a ti pak široké okolí.

Thor zatím pokračoval dále ve svém útoku a řítil se přímo do středu nepřátel. Byly jich stovky, ale on byl odhodlán proklestit si cestu co nejhlouběji. Ze všech stran se na něj sypaly údery seker, mečů i palcátů, ale on jednomu po druhém uhýbal nebo je blokoval štítem, a nadále pokračoval skrz nepřátelskou formaci. Byl pro ty urostlé muže příliš rychlý a mrštný a oni jej, zdálo se, také silně podcenili. Brzy se ztratil uvnitř tělesa jejich armády a jenom jeho nejbližší okolí náhle vědělo, kde je, což ostatní uvádělo v ještě větší zmatek.

Rány se teď na něj sypaly ze všech stran, zbraně ocelově zvonily o jeho štít a brnění, které naštěstí zatím drželo. Thor blokoval jednu ránu za druhou svým štítem a mečem. Všechny ale zastavit samozřejmě nedokázal. Jedna rána mečem jej zasáhla do ramene a pronikla skrz. Zakřičel bolestí a sledoval, že se z rány ihned vyhrnula krev. Nárameník naštěstí zmírnil sílu dopadu dostatečně, aby čepel nepronikla příliš hluboko a přeťala svaly a šlachy, takže Thor nadále mohl rukou hýbat. Pokračoval v boji o holý život.

Bil oběma rukama do všech stran. Teď už byl kompletně obklíčený McCloudskými bojovníky. Jeho legionářští přátelé se však záhy probili až k němu a začali vázat nepřátelskou pozornost i na sebe. Třeskot zbraní zesílil. Celé okolí se teď proměnilo v jeden velký zmatek, vyplněný řinčením ocelových zbraní, naražejících na štíty, jedny o druhé i pronikající do brnění i kroužkových zbrojí. Kopí dorážela na hrudní pláty koní a oštěpy létaly vzduchem ve snaze prorazit pláty válečníků. Na obou stranách se ozývaly výkřiky.

Legionáři byli malou a mrštnou jednotkou, těžkým, pouze desetičlenným útvarem, který se rychle pohyboval těžkopádnou, ve zmatek uvedenou armádou, postrádající nadhled. Navíc se jim podařilo dostat se do úzké úžlabiny mezi dvěma skalkami, takže se většina válečníků, obklopujících celé okolí, nemohla k legionářům přímo dostat. Thor bojoval v jednom okamžiku se dvěma či třemi muži, ale ne s více. Ostatní na tom byli podobně a navíc si díky kruhové formaci, kdy se zadky jejich koní téměř dotýkaly, vzájemně mohli krýt záda.

Jednomu z válečníků se podařilo vyvést Thora z rovnováhy, čehož okamžitě využil a mocně udeřil válečným cepem proti Thorově hlavě. Než však stačil úder dokončit, vyskočil na něj se strašlivým skřekem Krohn, zaťal se zadními drápy do hřbetu mužova koně a silnými čelistmi se zakousl do ruky vedoucí cep. Potom ji jediným škubnutím hlavy utrhl v lokti. Muž začal vyděšeně ječet, zatímco z pahýlu jeho ruky stříkala krev. Cep proletěl vzduchem a zasáhl jiného McCloudského válečníka.

Svět se potom proměnil v jednu rozmazanou, krvavou a ukřičenou šmouhu. Thor se oháněl do všech stran a musel vynaložit každičkou kapku ze svých zkušeností z tréninku, aby se bránil, opětoval útoky a hlídal bezpečí svých bratrů i své vlastní. Naprosto přirozeně se v něm teď probudily všechny ty dovednosti, které denně a bez přestávek trénoval od okamžiku, kdy narukoval. Souboj s mnoha útočníky, útočícími ze všech stran, byl specialitou výcviku na Mlžném ostrově a tamní učitel Kibotu si dával notně záležet, aby chlapci tuto schopnost dovedli k dokonalosti. To, co bylo po většinu výcviku utrpením, teď najednou byla přirozenost. Začínal cítit slabou jiskřičku naděje, že pokud se situace nějak razantně nezmění, tak se tu takhle dokáží udržet ještě poměrně dlouho. Stále se samozřejmě strašlivě bál, ale jeho činy už nebyly jenom a pouze výrazem zoufalého hrdinství.

Jeho ruce i ramena však s pokračujícím bojem těžkly jako olovo. V uších mu zněla Kolkova slova:

Nepřítel nikdy nebude bojovat podle vás. Bude mít svůj vlastní způsob boje. Boj pro vás znamená něco jiného, než pro něj.

Nato koutkem oka zahlédl krátkého, zato však širokého, nepřátelského vojáka, který oběma rukama zvedl nad hlavu železnými bodci pobitý řetěz a chystal se jej zezadu přehodit Reecovi kolem krku. Reece jeho útok neviděl a chybělo jenom několik málo okamžiků, než jej voják zabije.

Thor na nic nečekal, vyskočil ze svého koně a zachytil muže těsně předtím, než stačil provést svůj úmysl. Oba se potom zřítili z koňského sedla a přistáli na zemi v oblaku prachu. Thor se několikrát překulil. Všude kolem dopadala kopyta rozdivočelých koní. Ani se nestačil nadechnout a muž už byl na něm. Zalehl jej a špičkami palců se pokoušel Thorovi vymáčknout oči. Vtom se ozvalo zapísknutí a jakoby odnikud náhle na mužových zádech seděla Estopheles. Okamžitě se zobákem pustila do jeho očí. Muž řval zděšením a povolil v sevření. Thor mu okamžitě zasadil silnou ránu loktem do poraněné tváře, čímž jej ze sebe setřásl.

Neměl ani zlomek vteřiny na to, aby se mohl radovat ze svého vítězství, a už byl tvrdě nakopnut do břicha dalším bojovníkem. Náraz byl tak silný a nečekaný, že se Thor ocitl znovu na zádech. Nad ním se objevil válečník, třímající těžké dvouruční kladivo, které vzápětí napřáhl, aby s ním rozdrtil Thorovu hruď.

Ten se odkulil stranou, kladivo proletělo kolem něj a zakouslo se do země až po násadu. Bylo jasné, že by jej rozdrtilo jako švába, kdyby nereagoval dostatečně rychle.

Na muže mezitím skočil Krohn a zakousl se mu do ramene. Ten si to však nenechal líbit a bil leoparda pěstí. Krohn se však nepouštěl, na vojákovy údery reagoval jenom vrčením a nadále drtil čelistmi jeho rameno. Muž se nakonec rozkřičel a padl k zemi.

Na pomoc mu přispěchal jiný, který ťal dlouhým mečem po Krohnovi, ale Thor se stačil sebrat a zblokovat ránu svým štítem. Celé jeho tělo se otřáslo pod vahou toho úderu. Jistě jím zachránil Krohnovi život. Thor se tím pohybem ale nebezpečně odkryl a další voják na koni toho okamžitě využil. Srazil jej na břicho a nahnal koně na Thorova odkrytá záda. Kopyta zazvonila o jeho hrudní plát, který skřípal a prohýbal se, ale zatím držel. Thor měl pocit, že v něm za chvíli už nezůstane jediná kost celá.

Několik McCloudů potom seskočilo z koní a těsně Thora obklíčilo.

Žalostně si uvědomoval, že se ocitl v tom nejhorším možném postavení a ze srdce si přál být zpátky v sedle svého koně. Jeho hlava pulzovala bolestí a když se ohlédl po ostatních, dobře viděl, že začínají ztrácet převahu získanou nenadálým a nebojácným útokem. Jeden z legionářů, kterého Thor příliš neznal, teď bolestivě vykřikl, když mu nepřítel proklál hruď mečem. Byl okamžitě mrtvý.

Jiný legionář mu přispěchal na pomoc, zabil útočníka vrženým oštěpem, ale ve stejný okamžik byl i on napaden zezadu dalším mužem, který mu do krku nemilosrdně vrazil dlouhou dýku. Chlapec vykřikl a smrtelně raněn padl někam pod kopyta koní.

Thora mezitím obklopilo snad deset vojáků. Jeden z nich se po něm ohnal mečem, což Thor zablokoval v posledním okamžiku štítem. Ozvalo se ohlušující třesknutí meče o štít. Hned nato další z mužů těžkou botou vykopl Thorovi štít z ruky.

Třetí mu tvrdě šlápl na zápěstí a přišpendlil jej k zemi.

Čtvrtý muž přiskočil blíže a napřáhl své kopí, aby jím proklál Thorovu hruď.

Než tak však učinil, ozvalo se znovu Krohnovo zavrčení a vzápětí jej již měl muž na ramenou. Leopard jej okamžitě a bez námahy strhnul k zemi. Jiný nepřítel se rozehnal těžkým kyjem a naplno trefil Krohna do hlavy. Zvíře dezorientovaně zakvičelo, odklopýtalo několik kroků stranou a tam se zhroutilo.

Další voják se mezitím napřáhl, aby Thora proklál velkým trojzubcem. Tentokrát už nebyl poblíž nikdo, kdo by mu v tom mohl zabránit. Muž se zamračil a chystal se vší silou vést trojí ostří své zbraně proti chlapcově hrudi. Thor ležel na zemi, přišpendlený ostatními, a neměl naději na jakýkoliv útěk nebo obranu. Tentokrát si mohl být jistý, že nadešly jeho poslední vteřiny.