Читать книгу Pokřik Cti - Морган Райс, Morgan Rice - Страница 22

Gareth stál ve své komnatě a díval se z okna. Nad Královým Dvorem pozvolna vycházelo slunce a v ulicích se hromadily davy lidí. Bylo mu zle. Na obzoru daleko za městem se rýsovala jeho největší noční můra. Něco, čeho se momentálně obával ze všeho nejvíc. Byla to jeho vlastní armáda, vracející se vítězně do města poté, co porazila McCloudy. V jejím čele jeli Kendrick s Thorem, oba živí, zdraví a oslavovaní jako hrdinové. Sítě jeho špiónů pracovaly rychle a spolehlivě, a tak už byl o všem, co se přihodilo, náležitě zpraven. Věděl, že Thor přežil jeho léčku a že je v naprostém pořádku. Teď se ti muži vraceli do města jako zocelená a povzbuzená síla. Všechny jeho plány se strašlivě zvrhly a jemu se z toho až dělalo nevolno. Cítil, jako by se kolem něj svíraly kleště.

Najednou se v místnosti ozvalo jakési zavrzání. Gareth se otočil a okamžitě zavřel oči v hrůze z toho, co tam uviděl.

„Otevři oči, synu!“ ozval se hluboký hlas.

Gareth, celý roztřesený, poslechl a vyjeveně zíral na svého otce, který stál kousek od něj. Jeho tělo bylo už v pokročilém stádiu rozkladu, na hlavě mu seděla rezavá koruna a žezlo, které třímal v ruce nebylo o nic méně zašlé. Díval se na syna nesouhlasným pohledem, tak jako ostatně pokaždé.

„Krev si žádá krev,“ řekl jeho otec.

„Nenávidím tě!“ zařval Gareth. „NENÁVIDÍM TĚ!“

Nato vytrhl z opasku nůž a rozběhl se k němu.

Netrefil ale nic než vzduch. Síla úderu do prázdna způsobila, že téměř upadl.

Otočil se dokola, ale to zjevení bylo pryč. Byl v místnosti zcela sám. Nejspíš to tak bylo po celou dobu. Nezačíná už ze všeho bláznit?

Rozběhl se napříč místností ke své šatní skříni a horečnatě se v ní začal přehrabovat, dokud konečně nenašel svou opiovou dýmku. Třesoucíma se rukama ji rychle zapálil, zhluboka se nadechl a pak znovu a ještě jednou. Rychle pocítil jak se droga dostává do jeho těla a rozpouští všechno rozrušení. V posledních dnech se obracel k opiu stále častěji – zdálo se, že to byla jediná věc, která dokázala zahnat vidiny jeho otce. Mučilo ho, že tu musel zůstávat, připadalo mu, jako by snad duch jeho otce zůstal v hradu uvězněn. Gareth uvažoval, jestli by nemohl přesunout svůj dvůr někam jinam. Nejradši by toto místo úplně srovnal se zemí a s ním všechny vzpomínky na předešlé nenáviděné roky.

Obrátil se zpátky k oknu a otřel si z čela studený pot. Díval se ven. Armáda se přibližovala a on už mohl vidět toho kluka Thora, jak vítězně přijíždí na svém koni. Všichni ti přiblblí poddaní ho oslavovali jako nějakého hrdinu. To v Garethovi probudilo strašlivou žárlivost. Všechny plány, které zosnoval, se nakonec rozpadly na kusy: Kendrick byl na svobodě, Thor byl živ a zdráv, Godfreymu se nějak podařilo přežít útok jedem, kterého přitom ale požil takové množství, že by to zabilo i koně.