Читать книгу Pokřik Cti - Морган Райс, Morgan Rice - Страница 15

Kendrick nikdy předtím plně nechápal, co to znamená být svobodný. Až do dnešního dne. Doba, kterou strávil zamčený ve vězeňské cele, značně změnila jeho pohled na život. Teď dokázal ocenit každou maličkost. Dokonce i takové věci jako bylo slunce, které jej hřálo do tváře, a vítr česající jeho vlasy. Anebo jednoduše jenom fakt, že mohl být zase venku, jet na svém koni, cítit, že země pod jeho kopyty rychle ubíhá, být zase oblečený ve svém brnění, mít zpátky všechny své zbraně. Když se teď jako střela řítil po boku svých bratří, cítil se bezstarostný jako nikdy dříve.

Seděl přikrčený v sedle svého koně, aby snížil odpor větru. Po jeho boku si podobně počínal jeho přítel Atme. Kendrick měl obrovskou radost, že může jet do této bitvy také a nemohl se dočkat až dá McCloudům za jejich zločiny pořádnou lekci. Lačnil po krvi, ale zároveň si uvědomoval, že skutečným původcem jeho vzteku není král McCloud, nýbž jeho vlastní bratr, král Gareth. Nikdy mu neodpustí, že ho křivě obvinil z otcovy vraždy a nechal přímo před jeho muži odvléci do vězení. Ba co více, dokonce jej chtěl nechat popravit. Chtěl se Garethovi pomstít, ale teď si svou pomstu vybrat zatím nemohl, a tak alespoň jeho hněv pocítí McCloudové. Nikoliv nezaslouženě.

Až se potom vrátí zpátky do Králova Dvora, dá věci do pořádku. Svrhne svého bratra a namísto něj dosadí na trůn Gwendolyn.

Přibližovali se ke zpola vypálenému městu, z něhož se valily černé chuchvalce dýmu, a plnily jejich chřípí. Bylo bolestné vidět MacGilské město v takovém stavu. Kdyby byl tak jeho otec ještě naživu, nikdy by k tomuto nemohlo dojít. Stejně jako by k ničemu podobnému nedošlo, kdyby Kendricka Gareth nepředběhl v nástupnictví. Byla to ostuda. Velký šrám na válečnické cti rodu MacGilů i Stříbrných. Kendrick se modlil, aby alespoň nebylo příliš pozdě na záchranu místních obyvatel. McCloudové tu byli teprve krátce a tak určitě nestačili zranit nebo zabít příliš velký počet lidí.

Pobídnul koně do trysku a dostal se tak do vedení všech ostatních jezdců, kteří se jako velký roj včel blížili k otevřené a nikým nehlídané městské bráně. Když projeli dovnitř, Kendrick instinktivně sevřel svůj meč pevněji v ruce a vykřikl v bojovém pokřiku, který se od něj přelil jako vlna po všech ostatních mužích. Byli nažhaveni na srážku s nepřítelem.

Jenže když projeli branou na zašpiněné a kouřem zčernalé náměstí, nikoho tam neobjevili. Všude kolem byly jenom výmluvné znaky svědčící o rabování, ničení a požárech. V rohu byla navršena velká hromada mrtvol, na zdech byly vidět krvavé stříkance a tu a tam se povalovala mrtvá domácí zvířata. Musel to být učiněný masakr. McCloudové ty nebohé lidi ani trochu nešetřili. Z myšlenky na zvěrstva, která se tu musela odehrávat, se Kendrickovi udělalo zle. McCloudové byli špinaví zbabělci.

Co však bylo zarážející, že nikde nebyli vidět žádní nepřátelští vojáci. Kendrick nechápal proč. Jako kdyby se celá armáda najednou sebrala a odjela pryč. Jako kdyby věděli, že se blíží pomoc. Ohně, na kterých si vařili jídla přitom stále ještě doutnaly.

Začínalo mu docházet, že asi právě vjeli do pasti. Že McCloudové nejspíš chtěli, aby se celá jejich armáda nahrnula do města.

Ale proč?

Rozhlédl se kolem sebe v neblahém tušení. Díval se, jestli je tu jeho armáda celá. Jestli třeba některá z jednotek nebyla odvedena někam jinam. Napadlo ho, že to přece mohl být způsob jak jeho armádu rozdělit na menší části, a ty, které zůstaly venku, potom přepadnout jednu po druhé. Přejížděl po náměstí a snažil se zjistit, kdo z těch, kteří tu měli být, chyběli.

A potom si to uvědomil. Jedna osoba z jeho nejbližšího okolí nebyla nikde k vidění. Jeho panoš.

Thor.