Читать книгу Rytířské Klání - Морган Райс, Morgan Rice - Страница 18

Thorgrin s Angelou na zádech se třesoucíma rukama naposledy přitáhl za provaz a přehoupl se přes okraj útesu. Pot se z jeho těla jen řinul a on ztěží popadal dech. Podíval se zpátky dolů na strmé útesy a vlny, rozbíjející se o skaliska stovky metrů pod ním. Jejich loď, kotvící na pláži, se najednou zdála malá jako hračka. Byl sám překvapen, že dokázal vylézt tak vysoko. Reece, Selese, Elden, Indra, O’Connor a Matus jej následovali a teď se jeden jako druhý udýchaně hroutili na zem. Právě vyšplhali na Ostrov světla.

Thor klečel na jednom koleni, celé tělo se mu třáslo vyčerpáním a rozhlížel se po okolí. To co viděl mu nedávalo ani trochu naděje. Už z dálky cítili i viděli kouř a teď patřili na popel a dohořívající trosky rozprostírající se kam až oko dohlédlo. Okolí sálalo horkem z ohňů. Ti tvorové tento kdysi nádherný a vskutku idylický ostrov naprosto zdevastovali. Zcela jej obrátili v popel.

Znovu vstal, odhodlán neztrácet ani minutu. S bušícím srdcem začal prohledávat okolí ve snaze najít jakoukoliv stopu po Guwaynovi. Když však viděl v jakém stavu toto místo je, začal se bát toho, co nejspíše najde.

„GUWAYNE!“ volal do všech stran.

Jeho hlas se vracel zpátky v ozvěně, jako kdyby se mu chtěl vysmívat. Potom nepřišlo nic, než ticho.

A také křik Lycoples, poletující někde vysoko nad ostrovem. Kroužila nad nimi a také hledala. Znovu zavřeštěla a potom se jako šipka spustila dolů a směrem ke středu ostrova. Thor cítil, že se mu snaží naznačit cestu.

S ostatními v patách se rozběhl stejným směrem jako drak a po cestě se nepřestával v jednom kuse rozhlížet.

„GUWAYNE!“ volal. „RAGONE!“

Čím více však z té zdevastované a zčernalé krajiny viděl, tím více si byl jistý, že tu nic nemohlo přežít. Ostrov světla, kdysi oplývající svěží trávou a stromy, se nyní proměnil ve zjizvenou černou a zapáchající pustinu. Thor přemýšlel, jací tvorové kromě draků by mohli něco takového způsobit a především, kdo za tím vším stál. Kdo je sem mohl poslat a proč? Proč byl jeho syn tak důležitý, aby se někdo obtěžoval poslat pro něj armádu?

Podíval se na obzor v naději, že spatří jakoukoliv stopu, ale zas a znovu se jenom zklamával. Jediný pohyb, který bylo možné zaznamenat, byly plápolající ohně.

Chtěl věřit, že to Guwayne všechno nějak přežil, ale nedokázal si představit, jak by to bylo možné. Pokud čaroděj, tak mocný jako byl Ragon, nemohl ty útočníky zastavit, jak by mohl jeho syn zůstat naživu?

Po všem, čím si na své dlouhé cestě už prošel, teď Thor poprvé začínal ztrácet naději.

Běželi dál a dál, vyhýbali se ohňům, až se dostali na jedno z návrší, odkud bylo možné se lépe rozhlédnout. Byl to O’Connor, kdo vykřikl a ukázal prstem před sebe.

„Tam!“ řekl.

Ukazoval směrem, kde ze země trčel pahýl starověkého stromu. Nyní byl celý ohořelý, jeho větve strašidelně pokroucené, ale i tak byl stále ještě impozantní. Thor se pozorně zadíval a spatřil, že pod stromem někdo bez pohybu leží.

Okamžitě pocítil, že to musí být Ragon. Po Guwaynovi však nebylo ani vidu ani slechu.

Pln strachu se vrhnul kupředu a když po chvíli dorazil na místo, zhroutil se na kolena po Ragonově boku a zoufale těkal očima sem a tam ve snaze zahlédnout jakékoliv stopy po Guwaynovi. Doufal, že by třeba mohl být ukrytý v Ragonově hábitu, nebo vedle něj, či třeba někde poblíž mezi kameny.

Jenže ať se díval kam chtěl, dítě nebylo k nalezení.

Sehnul se nad Ragonem a pomalu jej otočil. Jeho roucho bylo spálené do černa. Thor se modlil, aby druid žil a když mu teď pohlédl do obličeje, svitla mu naděje, neboť se Ragonova víčka mírně zachvěla. Popadl ho za ramena a zjistil, že je jeho tělo velice horké na dotek. Zda to bylo kvůli ohni anebo magické energii, to nešlo odhadnout. Odtáhl mu kapuci z čela a vyděsil se. Ragonův obličej byl celý popálený a znetvořený od plamenů.

Tu sebou čaroděj najednou pohnul, začal lapat po dechu a kašlat. Thor viděl, že se snaží bojovat o život. Při pohledu na něj mu bylo do pláče. Jenom málokterý muž byl lepší než tento. Ragon k nim byl vždy laskavý a podobný osud si ani v nejmenším nezasloužil. Thor nepochyboval, že bojoval za záchranu ostrova i jeho syna do posledního okamžiku. Nemohl si pomoci, aby se za to všechno necítil zodpovědný.

„Ragone,“ řekl hlasem, zadrhávajícím se mu v hrdle. „Odpusť.“

„Jsem to já, kdo prosím o odpuštění,“ zasípal druid slaboučkým hlasem. Rozkašlal se a teprve po chvíli byl schopen pokračovat. „Guwayne…“

Více neřekl.

Thorovo srdce bušilo jako šílené. Snad ani nechtěl vědět, jak bude ta věta pokračovat. Jak se bude moci znovu postavit před Gwendolyn, jestli je Guwayne po smrti?

„Pověz,“ přinutil se navzdory svým pocitům říci a sevřel druidova ramena. „Je chlapec naživu?“

Ragon dlouhou dobu bojoval o nadechnutí. Thor pokynul O'Connorovi, který okamžitě přispěchal s měchem čisté vody. Thor trochu nalil na Ragonovy rty. Druid se napil a znovu se rozkašlal.

Potom konečně zakroutil hlavou.

„Je to ještě horší,“ řekl sotva slyšitelně. „Smrt by pro něj byla vykoupením.“

Znovu se odmlčel a Thor měl co dělat, aby se nezačal viditelně třást.

„Odnesli jej pryč,“ pokračoval konečně po chvíli druid. „Vytrhli mi ho rovnou z náručí. Všichni…všichni tu byli jenom kvůli němu.“

Thorovi se zatmělo před očima. Jeho jediné dítě bylo odneseno nějakými obludami z pekla.

„Ale kdo to byl?“ zeptal se. „Kdo za tímhle stojí? Kdo je tak mocný, že by mohl něco takového udělat? Myslel jsem, že síla, kterou měl Argon a ty, byla nad všechny bytosti tohoto světa.“

Ragon přikývl.

„Tohoto světa, ano, přesně tak,“ odpověděl. „Tihle ale nebyli z našeho světa. Byli to zplozenci nejhoršího z pekel. Přišli z Krvavé země.

„Krvavá země?“ zeptal se Thor zmateně. „Už jsem cestoval napříč několika pekly, ale o tomto jsem neslyšel. Jak by mohlo existovat ještě temnější místo než ta, která jsem již viděl?“

Ragon zakroutil hlavou.

Krvavá země je více než jenom území. Je to stádium. Spí tam zlo mnohem temnější a mocnější než si dovedeš představit. Vládne tam Krvavý lord a právě on je nyní mocnější a rozzuřenější než kdykoliv v předchozích generacích. Víš, po celou dobu tu existuje válka. Válka mezi světy. Prastarý konflikt mezi silami dobra a zla. Obojí si přeje zvítězit a Guwayne…Guwayne je klíčem k tomu všemu. Ten, kdo jej vlastní, může přehoupnout misky vah jednou provždy ve svůj prospěch a dobýt celou realitu. Navždycky. Argon ti o tom nejspíše nikdy nepověděl, protože jsi na to ještě nebyl připravený. Právě proto tě celou dobu cvičil. Pro mnohem větší válku než ty, kterými jsi již prošel.“

Thor měl co dělat, aby tomu všemu porozuměl.

„Moc to nechápu,“ odpověděl. „Oni neodnesli Guwayna, aby ho zabili?“

Druid zakroutil hlavou.

„Je to horší. Vzali jej, aby z něj vychovali svého vojevůdce. Démonické dítě, které podle proroctví zničí všechno dobré v našem světě.“

Thor se nad tím vším přemýšlel.

„Potom ho musím získat zpátky,“ řekl a okamžitě pocítil, jak mu přeběhl mráz po zádech. Lycoples někde vysoko nad nimi zakřičela.

Ragon chytil Thora za zápěstí. Na to, že bojoval o každé nadechnutí, měl v rukou překvapivě stále ještě slušnou sílu. Podíval se na Thora s takovou intenzitou, že ten uhnul pohledem. Připomněl mu tak bratra Argona.

„To nesmíš,“ řekl přísně. „Krvavá země je pro každého člověka smrtelně nebezpečná. Nejsi dostatečně mocný to přežít. Cena za vstup je příliš vysoká. I se všemi tvými schopnostmi je zcela jisté, že tam zemřeš. Vy všichni. Nejsi na to připravený. Potřebuješ více tréninku, musíš nejprve plně ovládnout své síly. Vypravit se tam teď je šílenství. Nemáš naději získat syna zpět a zaplatíš za to životem.“

Thor se však již rozhodl.

„Už jsem se postavil všemu možnému zlu a nikdy jsem nebyl zcela připravený,“ odpověděl. „Čelil jsem i svému ďábelskému otci Andronicovi a nikdy jsem se před ničím nesklonil. Postavím se i tomuto temnému lordovi, ať už jsou jeho síly jakékoliv. Vstoupím do Krvavé země a nebudu se ohlížet na cenu. Guwayne je můj syn a já ho získám zpět, anebo při tom pokusu zemřu.“

Ragon zakroutil hlavou a znovu se rozkašlal.

„Nejsi připraven,“ řekl slabým hlasem. „Nejsi připra…připraven…potřebuješ… moc…potřebuješ…prsten.“

Rozkašlal se a z úst se mu vyřinula krev.

Thor se na něj užasle díval a přemýšlel, co má ten umírající muž na mysli.

„Jaký prsten?“ ptal se. „Myslíš Prsten? Naši domovinu?“

Dlouhou dobu se mu nedostalo žádné odpovědi. Ragon pouze sípavě dýchal a teprve po chvíli znovu nabral síly k odpovědi.

„Čarodějův…prsten.“

Thor jej křečovitě chytil za ramena a byl by jím zacloumal, kdyby k němu necítil tolik respektu. Udělal by cokoliv, aby jej přiměl povědět mu více, ale najednou pocítil, jak Ragonovo tělo přímo v jeho rukách tuhne. Jeho oči zesklovatěly a on naposledy vydechl. Potom už jenom nehybně ležel, připomínaje dokonalé ztělesnění klidu a míru.

Byl mrtev.

Thor měl pocit, že se snad zblázní.

„NE!“ zařval nejprve hněvivě, ale potom se mu roztřásla ramena a on vzlykaje mrtvého druida objal. Ten skvělý muž obětoval vlastní život ve snaze zachránit jeho syna. Thor měl pocit, že je to všechno jen a pouze jeho vina. Nemohl to tak nechat. Nemohl dopustit, aby se to stalo jen tak pro nic za nic.

Zaklonil hlavu a s odhodlaným výrazem ve tváři se podíval přímo nad sebe.

„LYCOPLES!“ zařval hlasem tak strašným, že se všichni z jeho družiny otřásli.

Dračice jeho výkřik slyšela a dobře porozuměla tónu jeho hlasu. Odpověděla mu s nemenší intenzitou a potom se v kruzích začala snášet k zemi, dokud nepřistála vedle něj.

Thor ani vteřinu nemeškal, rozběhl se k ní a vyskočil jí za krk. Jakmile se jí dotkl, pocítil, jak se energie jeho těla spojila s tou její.

„Počkej!“ vykřikl O’Connor a společně s ostatními se vrhnul k němu. „Kam sakra letíš?“

Thor se na ně podíval pohledem plným hněvu.

„Do Krvavé země,“ odpověděl odhodlaně. „Zachráním svoje dítě ať to stojí cokoliv.“

„Umřeš tam,“ řekl Reece temným hlasem.

„Potom umřu se ctí,“ odsekl Thor rozzlobeně.

Zadíval se na horizont, kde stále ještě bylo možno vidět černající se hejno odlétajících oblud. Dobře věděl, kterým směrem se má vydat.

„Potom bys neměl jít sám,“ odpověděl mu Reece. „Budeme tě sledovat na lodi a znovu se setkáme.“

Thorgrin netrpělivě přikývnul a poplácal Lycoples po krku. Jako za starých časů se svou Mycoples se potom vznesl do vzduchu.

„Ne, Thorgrine!“ uslyšel pod sebou zoufalý Angelin hlásek.

Na malý okamžik pocítil vinu za to, že ji opouští, ale stejně se neohlédl.

Jeho syn byl odnášen pryč a to pro něj znamenalo celý svět. Musí jej najít a zabít přitom všechny, kteří se mu postaví do cesty – anebo při tom sám zahynout.