Читать книгу Tulačka, Vězeňkyně, Princezna - Морган Райс, Morgan Rice - Страница 16

„Pořád si myslím, že bysme ho měli vykuchat a zahodit jeho tělo tak, aby ho našli imperiální vojáci.“

„To proto, že jsi idiot, Nico. I kdyby si všimli jednoho dalšího těla mezi ostatními, jak můžeme vědět, že by je zaujalo? A i kdyby, byl by problém zabít ho někde, kde by ho našli. Ne. Musíme vyjednávat.“

Thanos seděl v jeskyni, kde se rebelové ukryli, a poslouchal, jak se dohadují o jeho osudu. Svázali mu ruce, ale také se mu pokusili co nejlépe ošetřit a ovázat rány. Nechali ho, aby se s rukama složenýma v klíně choulil u malého ohýnku, takže neumrznul, zatímco se handrkovali, jestli ho chladnokrevně zabít nebo ne.

Rebelové se choulili kolem vlastních ohňů a debatovali o tom, co můžou dělat, aby ostrov nepodlehl imperiální armádě. Mluvili tiše, takže Thanos nerozuměl všemu, ale to hlavní pochopil – prohrávali a měli těžké ztráty. Byli v jeskyních, protože už neměli kam jinam se stáhnout.

Po chvíli se proti Thanovi posadil voják, který byl očividně velitelem rebelů. Zkřížil nohy na tvrdé kamenné podlaze jeskyně. Přistrčil Thanovi kus chleba a Thanos ho hladově zhltnul. Sám nevěděl, jak je to dlouho, co naposledy jedl.

„Jmenuji se Akila,“ pronesl muž. „Velím tomuhle povstání.“

„Thanos.“

„Jen Thanos?“

Thanos v jeho hlase slyšel zvědavost a také netrpělivost. Uvažoval, jestli muži došlo, s kým má ve skutečnosti tu čest. Ať už to bylo jakkoli, zdálo se, že bude lepší mluvit pravdu.

„Princ Thanos,“ přiznal se.

Akila několik vteřin mlčky seděl a Thanos už začal přemýšlet, jestli se chystá ho na místě zabít. Moc k tomu nescházelo, když si rebelové mysleli, že je jen nějaký bezejmenný šlechtic. A teď, když věděli, že je přímo z královské rodiny, blízký králi, který je tolik utlačoval, připadalo mu nemožné, aby skončil jinak.

„Tak princ,“ řekl Akila. Podíval se po ostatních kolem a Thanos viděl v jeho obličeji záblesk úsměvu. „Hej, chlapci, máme tady prince.“

„Tak to za něj rozhodně musíme žádat výkupné!“ vykřikl jeden z rebelů. „Dostaneme za něj celé jmění!“

„Rozhodně bysme ho měli zabít,“ vyštěkl další. „Si vzpomeň, co nám provedli takoví, jako je on!“

„Dobrá, to stačí,“ pronesl Akila. „Soustřeďme se na nadcházející boj. Bude to dlouhá noc.“

Thanos zaslechl lehký povzdech od druhého muže, zatímco se všichni rozcházeli zpět ke svým ohňům.

„Takže se vám nedaří?“ zeptal se Thanos. „Už dřív jsi říkal, že prohráváte.“

Akila se na něj zamračil. „Nikdy nevím, kdy mám mlčet. Možná, že ty bys to vědět mohl.“

„Stejně přemýšlíš nad tím, jestli mě zabít nebo ne,“ podotkl Thanos. „Je mi jasné, že nemám moc co ztratit.“

Pak se odmlčel. Viděl, že Akila není muž, kterého by mohl k něčemu nutit. Cítil, že hluboko uvnitř je tvrdý jako skála. Nezlomný a přímý. Thanos předpokládal, že kdyby se setkali za jiných okolností, zřejmě by se mu líbil.

„Dobrá tedy,“ řekl Akila. „Ano, prohráváme. Vy královští máte víc mužů než my a je vám jedno, co při postupu zničíte. Město je v obležení jak na souši, tak na moři. Nikdo se nemůže dostat pryč. Budeme bojovat v horách. Královští ale můžou přivézt nové zásoby po vodě. A my toho moc nezmůžeme. Draco je možná řezník, ale není hloupý.“

Thanos přikývl. „Přesně tak.“

„A samozřejmě předpokládám, že ty jsi byl poblíž, když to všechno plánoval,“ pronesl Akila.

Teď už Thanos chápal, kam míří. „Tak v tohle ty doufáš? Že znám jejich plány?“ Zavrtěl hlavou. „Ne, nebyl jsem při tom, když je chystali. Nechtěl jsem tam být a tady jsem jen proto, že mě na loď eskortovaly stráže. Možná, že kdybych tam byl, věděl bych o té části, kde se mě chystají bodnout do zad.“

Pak si vzpomněl na Ceres a na to, jak ho přinutili ji opustit. To ho bolelo víc než všechno ostatní dohromady. Pokud se někdo mocnější pokoušel ho zabít, co se asi chystal udělat s ní?

„Máš mocné nepřátele,“ souhlasil Akila. Thanos viděl, že přitom sevřel a rozevřel jednu dlaň, jako by z dlouhého boje ve městě dostal křeč. „Dokonce jsou to stejní nepřátelé, které mám já. Přesto ale nevím, jestli to z tebe dělá mého přítele.“

Thanos se podezřívavě rozhlédl po zbytku jeskyně. Překvapovalo ho, jak málo vojáků tu zbývalo. „Zdá se mi, že teď by se ti hodil jakýkoli přítel, na kterého narazíš.“

„Pořád patříš k nim. Máš své postavení jen díky prolité krvi obyčejných lidí,“ prohlásil Akila. Znovu si povzdechl. „Ale zdá se, že když tě zabiju, dokončím to, co si přeje Draco a jeho pán. Navíc z toho, co říkáš, to vypadá, že za tebe nedostanu žádné výkupné. Musím bojovat a nemám čas se zdržovat s vězni, kteří o ničem nic neví. Tak co s tebou mám dělat, princi Thane?“

Thanovi došlo, že to zřejmě Akila myslí vážně. Že od Thana opravdu očekává návrh na řešení. Thanos musel něco rychle vymyslet.

„Řekl bych, že nejlepší, co můžeš udělat, je nechat mě jít,“ odpověděl.

To Akilu rozesmálo. „Dobrý pokus. Pokud tam nemáš nic lepšího, nehýbej se. Pokusím se, aby tě to bolelo co nejméně.“

Thanos viděl, jak pokládá jednu ruku na meč.

„Myslím to vážně,“ pokračoval Thanos. „Nemůžu ti pomoct vyhrát bitvu o ostrov, když jsem tady spoutaný.“

Viděl Akilův nevěřící výraz, ve kterém se zračilo přesvědčení, že se ho Thanos snaží obelstít. Thanos musel rychle vysvětlit, co má na mysli, protože věděl, že přežití v nejbližších několika minutách bude záviset na tom, jestli se mu podaří přesvědčit Akilu, že mu skutečně chce pomoct s povstáním.

„Sám jsi řekl, že jedním z velkých problémů je imperiální flotila, která podporuje útok na ostrov,“ pronesl Thanos. „Já vím, že na lodích nechali většinu zásob, protože spěchali s provedením útoku. Takže musíme dostat lodě.“

Akila vstal. „Slyšeli jste to, chlapci? Tady princ má plán, jak připravit Impérium o jeho lodě.“

Thanos sledoval, jak se kolem nich shromažďují rebelové.

„K čemu to bude dobré?“ zeptal se Akila. „Sebereme jim lodě, ale co pak?“

Thanos se to pokusil vysvětlit co nejlépe. „Když už nic jiného, umožníš tak lidem ve městě a svým vojákům uprchnout z ostrova. Imperiální vojáky tak připravíme o zásoby, takže nevydrží bojovat tak dlouho. A pak, jsou na nich balisty.“

„A to je co?“ vykřikl jeden z rebelů. Nevypadal na zkušeného vojáka. Z Thanova pohledu tak nevypadal skoro nikdo v jeskyni.

„Obrovská kuše,“ vysvětlil Thanos. „Je to zbraň určená k poškozování lodí, ale pokud je obrátíme proti vojákům na pobřeží…“

Akila jako jeden z mála vypadal, že zvažuje možnosti, které by jim to poskytlo. „To už by k něčemu mohlo být,“ uznal. „A lodě, které nebudeme potřebovat, můžeme zapálit. Také tím přimějeme Draca, aby stáhl své muže zpátky a pokusil se získat lodě. Nicméně, jak se těch lodí můžeme zmocnit, princi Thane? Vím, že tam, odkud pocházíš, stačí, aby si princ něco přál, a dostane to. Ale pochybuji, že to bude fungovat na Dracovu flotilu.“

Thanos se přinutil usmát, i když si zdaleka nepřipadal tak sebevědomě, jak se tvářil. „No, skoro přesně tak to ale uděláme.“

Thanos měl znovu pocit, že Akila myslí rychleji než kdokoli jiný z jeho mužů. Vůdce rebelů se pousmál.

„Ty jsi šílenec,“ prohlásil. Thanos si nebyl jistý, jestli to měla být urážka, nebo ne.

„Na pláži je dost mrtvých,“ vysvětloval Thanos, aby i ostatní věděli, co zamýšlí. „Vezmeme si jejich zbroje a zamíříme k lodím. Když budu s vámi, bude to vypadat, že se z bitvy vrací jednotka vojáků pro zásoby.“

„Co si o tom myslíte?“ zeptal se Akila.

V mihotavém světle ohňů, které osvětlovaly vnitřek jeskyně, Thanos neviděl, kdo mu pokládá otázky, takže mu připadaly, jako by se vynořovaly z temnoty. Netušil tedy, kdo s ním souhlasí, kdo jeho nápad zpochybňuje a kdo si přeje ho zabít. Nebylo to ale o nic horší než politika doma. Naopak to v mnoha ohledech bylo lepší. Tady se na něj nikdo neusmíval a současně neplánoval, že ho zabije.

„Co se strážnými na lodích?“ zeptal se jeden z rebelů.

„Nebude jich moc,“ odpověděl Thanos. „A navíc mě znají.“

„A co lidé, kteří zemřou ve městě, zatímco my budeme provádět tvůj plán?“ vykřikl další.

„Umírají už teď,“ hájil se Thanos. „A takhle budete mít alespoň šanci to svým nepřátelům vrátit. Pokud to vyjde, podaří se nám zachránit stovky lidí. Možná dokonce i tisíce.“

Nastalo hluboké ticho a do něj jako šíp vletěla poslední otázka.

„Jak mu můžeme věřit, Akilo? Není jen jeden z nich, je z královských. Princ.“

Thanos se obrátil na patě a natočil se zády směrem, ze kterého ta otázka přišla. Chtěl, aby viděli, jak na tom je. „Bodli mě do zad. Nechali mě na pláži, abych zemřel. Mám stejný důvod je nenávidět jako vy všichni tady.“

V tu chvíli nemyslel jen na Tajfuna. Myslel na celou svoji rodinu, na to, co udělali lidem Delosu a na všechno, co udělali Ceres. Kdyby ho nepřinutili jít na Fontánové náměstí, nikdy by nebyl přítomen smrti jejího bratra.

„Můžeme tu zůstat sedět,“ pronesl Thanos, „nebo můžeme jednat. Ano, bude to nebezpečné. Pokud prohlédnou naši lest, pravděpodobně zemřeme. Ale já jsem ochotný to riskovat. A co vy?“ Když se nikdo neozval, zvýšil Thanos hlas. „A co vy?“

Tentokrát už zareagovali vzrušeným pokřikem. Akila k němu přistoupil a sevřel mu rameno.

„Dobrá tedy, princi, zdá se, že to uděláme tak, jak plánuješ. Pokud se to podaří, získáš ve mně přítele na celý život.“ Pak zvýšil stisk na rameni, až Thanos cítil, jak mu zády projíždí bolest. „Ale zraď nás nebo zapříčiň smrt mých mužů, a já ti přísahám, že si tě najdu.“