Читать книгу Tajemné dálky - Otokar Březina - Страница 1

Ó sílo extasí a snů, z níž umění

plá barev vějířem a v tónech burácí!

Tvým kouzlem z myšlének se záře pramení,

jak z etheru se světlo nítí vibrací.

Na oběť duše mé svůj žhavý sešli příval

ó moci vítězná, jež v inspiraci pláš,

jak v oltář kamenný se oheň s nebe slíval,

když oběť krvavou naň kladl Eliáš.

V mé duši smutek dlí a hořké vůně teskné,

myšlénka má je voskovicí světla mdlého,

jež v těla svícnu nečistém se třesouc leskne

na oltář věčný postavena Neznámého.

Žen žhavý ret mé krve vášní neroznítil

a lásky šílenství mi v zracích nezaplálo,

žár bílý rozkoše mi v nervech nezasvítil

a vůní přátelství jsem v žití vdýchal málo.

Sám v tiché klausuře jsem počet žití řešil

a jenom nad svých snů jsem záhonem se shýbal,

víc nežli v životě jen v myšlenkách jsem hřešil

a přelud miloval a páru tuh svých líbal.

Mé jaro bylo smutnou, elegickou písní,

již tichým tremolem mi život zahrál flétnou,

a dny mých radostí, jak trávy trs, jenž tísní

se při zdích, ve dlažbě, když kapky rosy slétnou.

Mé vzpomínky jsou bez barev a beze vláhy,

jak protěž v herbáři, jenž bílou plísní dýše;

nakyslý parfum chudoby jsem dýchal záhy

a ponížených žeň jsem klidil na své líše.

Zář grandiosní vesmíru když v zrak mi padla

sil věčných tajemstvím a osnovami světla,

v mou duši odražená kosmu od zrcadla

v ohnisko palčivé a krvavé se střetla.

Puch krve sražené jsem dýchal z dějin zvěstí

a hrůzu Neznámého z vlastní duše hloubi,

a zřel jsem v žití hru, kde bledý přelud štěstí,

jak v perleti, se lomem vrchních vrstev snoubí.

Netoužím žízně své u žití svlažit břehů,

jak Gedeonův voj u zdrojů píti z dlaně:

paprsků mystických jsem v duši sebral něhu

a v chrámu Tajemství jsem klekl zadumaně.

Je smutna duše má a plna vůně teskné,

má myšlénka je voskovicí světla mdlého,

jež v těla svícnu nečistém se třesouc leskne

na oltář věčný postavena Neznámého.

Ó sílo extasí a snů, z níž umění

plá barev vějířem a v tónech burácí!

Tvým kouzlem z myšlének se záře pramení,

jak z etheru se světlo nítí vibrací.

Na oběť duše mé svůj žhavý sešli příval

ó moci vítězná, jež v inspiraci pláš,

jak v oltář kamenný se oheň s nebe vlíval,

když oběť krvavou naň kladl Eliáš!