Читать книгу Tajemné dálky - Otokar Březina - Страница 7

Rythmem vašeho kroku a zmlženým rozechvěním hlasu

(v němž dřímou slova zapomenutá) vždy do žáru mi vzeplá

doutnající západ onoho dne a v zelenavém jasu

žene na mne oblaky vůní a mámivého tepla.

Po léta ve mně zrály ty vůně. A dnes, když je cítím,

otázka mrtvá a oněmlá se kouří z jich tlení,

myšlénky sladkosť, jež příliš pozdě roztála žitím,

hořící olej odkvetlých oliv. A brázdami snění

za noci pluji s vln písní, jež stříká pod vesel mých metrem

a pod hvězd prostřenou mapou v dál zapadlou nesen,

a cítím, jak z ostrovů opuštěných do tváře dýchá mi větrem

mír cypřiší v květu, prohřátých stínů a planoucích vesen.