Читать книгу Čekání - Блейк Пирс - Страница 11

Stále opařená z Crivarova kárání, Riley dorazila domů celé dvě hodiny před Ryanem. Když se Ryan vrátil, zdálo se, že je překvapený, že ji vidí doma tak brzy, ale byl až příliš nadšený ze svého dne, než aby si všiml, jak je smutná.

Ryan se s pivem posadil ke kuchyňskému stolu, zatímco Riley ohříval těstoviny se sýrem. Viděla, že je pořádně nabuzený ze všeho, čemu se věnoval v právnické firmě a že je celý dychtivý, aby jí o tom vyprávěl. Snažila se na něj soustředit.

Dostal víc odpovědností, než doufal - rozsáhlé analýzy a průzkum, sepisování záznamů, příprava na soudní spor a další úkony, kterým Riley sotva rozuměla. Dokonce bude zítra poprvé v soudní síni. Bude sice jenom asistovat právníkům, ale pro něj to představuje velký krok vpřed.

Ryan jí připadal nervózní a trochu vystrašený, ale především radostí bez sebe.

Když se posadili k večeři a začala jíst, snažila se Riley usmívat. Chtěla se z jeho úspěchů těšit.

Nakonec se Ryan zeptal...

“No teda, pořád mluvím jen já. A co ty? Jaký jsi měla den?“

Riley ztěžka polkla.

“Mohlo to být lepší,“ řekla. “Vlastně to bylo docela zlé.“

Ryan se natáhl přes stůl pro její ruku a uchopil ji s výrazem vážné obavy.

“To je mi líto,“ řekl. “Nechceš si o tom promluvit?“

Riley přemýšlela, jestli by pak nabyla lepšího pocitu.

Ne, jen mě to rozbrečí.

A kromě toho by Ryan nebyl nejspíš rád, že byla dnes v terénu. Oba si byli jisti, že svou stáž absolvuje v bezpečí uvnitř budovy. Ne, že bude vystavena skutečnému nebezpečí...

“Raději bych to nerozebírala,“ řekla Riley. “Ale vzpomínáš si na zvláštního agenta Crivara, toho chlápka od FBI, který mi v Lantonu zachránil život?“

Ryan přikývl.

Riley pokračovala, “No, on má být mým mentorem. Ale teď má pochyby o tom, zda bych se programu měla vůbec zúčastnit. A... hádám, že já mám pochyby taky. Možná, že celá tahle věc byla velká chyba.“

Ryan jí stiskl ruku, ale neříkal nic.

Riley si přála, aby promluvil. Ale co by podle ní měl říci?

Co očekávala, že řekne?

Ryan koneckonců nebyl od samého začátku příliš nadšený z Rileyny účasti na programu. Nejspíš by měl radost z toho, kdyby z programu vypadla - nebo dokonce kdyby byla vyhozena.

Nakonec Ryan řekl, “Poslyš, třeba není nevhodnější doba, aby ses toho zúčastnila. Chci říct, jsi těhotná, právě jsme se sem přistěhovali a já právě začínám u Parsons a Rittenhouse. Možná bys měla počkat, dokud - “

“Čekat dokud co?“ Tázala se Riley. “Dokud se nastanu matkou, která pečuje o dítě? A to bude jako fungovat jak?“

Rileyn hořký tón Ryana překvapil. A i samotnou Riley její vlastní hlas zaskočil.

“Omlouvám se,“ řekla. “Nechtěla jsem, aby to tak vyznělo.“

Ryan řekl tiše, “Riley, ty budeš matka, která se stará o dítě. My budeme rodiče. To je realita, se kterou se musíme oba dva vyrovnat, ať už se účastníš letní stáže nebo ne.“

Riley se nyní velmi bránila slzám. Budoucnost byla tak rozmazaná a tajemná.

Zeptala se, “Co budu dělat, když nebudu v programu? Nemůžu tady sedět v bytě jen tak, celý den.“

Ryan mírně pokrčil rameny.

“No, můžeš si třeba najít práci a pomoci s výdaji. Možná nějakou práci na dobu určitou - něco, co můžeš snadno opustit, když tě to unaví. Máš před sebou celý svůj život. Máš spoustu času na to vyřešit si, čemu se chceš skutečně věnovat. Ale zanedlouho bych mohl být dostatečně úspěšný a ty nebudeš muset pracovat, když nebudeš chtít.“

Oba se na chvíli odmlčeli.

Pak Riley řekla, “Takže si myslíš, že bych to měla vzdát?“

“Co si myslím já je jedno,“ řekl Ryan. “Je to tvoje rozhodnutí. A ať se rozhodneš jakkoli, udělám, co budu moci, abych tě podpořil.“

Po zbytek večeře už toho moc neřekli. Když dojedli, chvíli se dívali na televizi. Riley se na program nemohla soustředit. Stále myslela na to, co jí řekl agent Crivaro...

“Musíte se rozhodnout, jestli skutečně máte předpoklady pro to, abyste v tomto programu zůstala.“

Čím více o tom Riley přemýšlela, tím víc pochyb a nejistoty pociťovala.

Nakonec už nešlo jenom o ni samotnou. Byl tu Ryan, miminko a dokonce agent Crivaro.

Vzpomněla si ještě na něco jiného, co ji její mentor řekl...

“Musel jsem zatahat za mnoho provázků, abych vás do tohoto programu dostal.“

A když si ji Crivaro v programu nechá, nebude jeho život o nic snazší. Pravděpodobně bude čelit tvrdé kritice od kolegů, kteří si myslí, že tam Riley nepatří, obzvlášť když nenaplňuje jeho představy.

A dnes jeho představy určitě nenaplnila.

Ryan se šel nakonec osprchovat a odešel do postele. Riley seděla na pohovce a pokračovala ve zvažování jejích možností.

Nakonec vzala do ruky notes a začala psát výpověď Hoke Gilmerovi, vedoucímu školení. Byla překvapená, že s každou další větou se cítí líp a líp. Když byla u konce, nabyla pocit, jako by z ní někdo odstranil velké břímě.

Toto je ta správná volba, pomyslela si.

Naplánovala si, že zítra ráno vstane brzy, poví Ryanovi o svém rozhodnutí, přepíše si dopis na jeho počítači, pak jej vytiskne a zašle ho ranní poštou. Také agentovi Crivarovi zavolá, určitě se mu velmi uleví.

Nakonec si šla lehnout a měla ze všeho mnohem lepší pocit. Tu noc se jí usínalo lehce.

Riley se ocitla, jak vchází do budovy J. Edgara Hoovera.

Co tady dělám?, přemýšlela.

Pak si všimla, že v ruce drží svůj zápisník a v něm sepsanou výpověď.

Oh, ano, uvědomila si.

Přišla jsem ho doručit agentovi Gilmerovi osobně.

Výtahem sjela tři poschodí, potom zamířila do auditoria, kde se včera stážisté shromáždili.

K jejímu zděšení všichni stážisté seděli v auditoriu a sledovali každý její pohyb. Agent Gilmer stál v přední části auditoria a hleděl na ni s překříženými pažemi.

“Co chcete, Sweeneyová?“ Zeptal se Gilmer a zněl výrazně příkřeji než včera, když ke skupině hovořil.

Riley pohlédla na stážisty, kteří na ni v tichosti hleděli, s vyčítavým výrazem ve tváři.

Poté Gilmerovi řekla, “Nebudu vás okrádat o čas. Jen vám chci dát tohle.“

Předala mu žlutý zápisník.

Gilmer zvedl své brýle na čtení, aby do něj nahlédl.

“Co je to?“ zeptal se.

Riley otevřela ústa, aby vyslovila...

“To je moje výpověď z účasti na programu.“

Ale místo toho jí z úst vyšla jiná slova...

“Já, Riley Sweeneyová, slavnostně přísahám, že budu podporovat a bránit ústavu Spojených států...“

K jejímu zděšení si uvědomila...

Recituji přísahu FBI.

A zdálo se, že se nemůže zabrzdit.

“... že budu věřit a budu věrná...“

Gilmer ukázal na zápisník a znovu se zeptal...

“Co je tohle?“

Riley stále ještě chtěla vysvětlit, co to je, ale z úst jí stále vycházela jen slova přísahy...

“... přísahám ze svobodné vůle, bez jakýchkoli výhrad...“

Gilmerův obličej se transformoval do zcela jiné tváře.

Byl z něj Jake Crivaro a vypadal velmi naštvaně. Zamával jí s jejím zápisníkem před obličejem.

“Co je tohle?“ zabručel.

Riley byla překvapená, že tam není vůbec nic napsáno.

Všechny ostatní stážisty slyšela hlasitě mumlat, opakovali stejnou přísahu, ale zmatenou změtí hlasů.

Mezitím byla téměř na konci přísahy...

“... budu dobře a věrně plnit úkoly dané úřadem, do kterého se chystám vstoupit. K tomu mi dopomáhej bůh.“

Zdálo se, že Crivaro teď pění.

“Co je k čertu tohle?“ řekl a ukázal na prázdný žlutý papír.

Riley se mu to snažila vysvětlit, ale slova nepřicházela.

Riley otevřela oči, když zaslechla neznámé bzučení.

Ležela v posteli vedle Ryana.

Byl to sen, uvědomila si.

Ale ten sen určitě něco znamenal. Vlastně znamenal úplně všechno. Složila přísahu a nemohla ji jen tak vymazat. Což znamenalo, že nemůže z programu odejít. Nebyl to právní problém. Bylo to osobní. Byl to princip.

Ale co když mě vykopnou?

Co budu dělat pak?

Mezitím přemýšlela - co to bylo za zvonění, co se pořád dokola opakovalo?

Stála napůl spící, Ryan zabručel a zamumlal...

“Zvedni ten tvůj zatracený telefon, Riley.“

Pak si Riley vzpomněla na mobil, který včera dostala v budově FBI. Štrachala na nočním stolku, dokud ho nenašla, pak se vyhrabala z postele, nesla ho ven z místnosti a zavřela za sebou dveře.

Chvíli jí trvalo, než přišla na to, jakým tlačítkem hovoř přijmout. Když konečně uspěla, zaslechla známý hlas.

“Sweeneyová? Vzbudil jsem vás?“

Byl to agent Crivaro, znějící ne příliš přátelsky.

“Ne, samozřejmě, že ne,“ řekla Riley.

“Lhářko. Je pět ráno.“

Riley si zhluboka povzdechla. Uvědomila si, že se jí udělalo zle od žaludku.

Crivaro řekl, “Jak dlouho vám potrvá, než se vzbudíte a obléknete se?“

Riley chvíli přemýšlela a pak řekla, “Hm, patnáct minut, hádám.“

“Budu tam za deset. Sejdeme se před vaším domem.“

Crivaro bez dalšího slova zavěsil.

Co chce?, přemítala Riley.

Přijede sem osobně, aby mě vyhodil?

Náhle ji zachvátila vlna nevolnosti. Věděla, že to je ranní nevolnost - nejhorší, jakou kdy zatím během svého těhotenství zažila.

Zaskučela a pomyslela si...

Přesně to, co teď potřebuji.

Pak spěchala do koupelny.