Читать книгу Čekání - Блейк Пирс - Страница 13

Riley se tak motala hlava, že se obávala, že omdlí.

Podařilo se jí udržet na nohou, ale pak dostala strach, že bude zvracet jako doma v bytě.

Toto nemůže být skutečné, pomyslela si.

To musí být noční můra.

Poldové a další lidé postávali kolem těla, které bylo oděné do úplného kostýmu klauna. Oblek byl nadýchaný a v zářivých barvách a namísto knoflíků měl ohromné bambule. Oděv doplňovaly boty v nadrozměrné velikosti.

Děsivá bílá tvář měla namalovaný bizarní úsměv, rudý nos a přehnaně zvýrazněné oči a obočí. Obličej ohraničovala ohromná červená paruka. Vedle těla byla nahromaděná nepromokavá celta.

Riley došlo, že tělo patří ženě.

Když se jí vyjasnily myšlenky, všimla si zvláštního a nepříjemného pachu. Když se rozhlédla po okolí, pochybovala, že pach pochází od těla - nebo alespoň ne výhradně. Všude kolem byly poházené odpadky. Ranní slunce vytahovalo pach lidských ostatků.

Muž v bílé bundě klečel vedle těla a pečlivě jej studoval. Crivaro jej představil jako Victora Dahla, lékařského znalce hlavního města.

Crivaro zakroutil hlavou a řekl Dahlovi, “Tohle je ještě podivnější, než jsem čekal.“

Dahl si stoupl a řekl, “Jo, podivný. A je to stejné jako ta předchozí oběť.“

Riley si pomyslela...

Předchozí oběť?

Před touto vraždou byl také zabit nějaký klaun?

“Dostal jsem informace teprve před nedávnem,“ řekl Crivaro Dahlovi a poldům. “Možná můžete předat informace tady mému nováčkovi a říci jí, o co tu jde. Já sám o tomhle případu nemám dost informací.“

Dahl pohlédl na Riley a chvíli přemítal. Riley přemýšlela, jestli vypadá tak zle, jak se cítí. Ale pak se lékařský expert pustil do vysvětlování.

“V sobotu ráno bylo v uličce za divadlem nalezeno tělo. Obětí byla mladá žena jménem Margo Birch - a byla oblečená dost podobně jako tato oběť. Poldům došlo, že to byla podivná vražda, jako žádná jiná. A pak se včera v noci objevilo toto tělo. Další mladá žena takhle oblečená a namalovaná.“

Pak to Riley došlo. Tohle nebyl opravdový klaun. Byla to obyčejná mladá žena, oblečená jako klaun. Dvě ženy byly bizarně oblečeny a namalovány a také zavražděny.

Crivaro dodal, “A tak se z toho stal případ pro FBI a byli jsme zavoláni.“

“To je pravda,“ dodal Dahl a rozhlížel se po odpadcích rozházených po okolí. “Pár dnů tu byl karneval. V sobotu tu skončil. Proto tu jsou všechny ty odpadky - pole ještě nebylo uklizeno. Včera pozdě v noci sem přišel jeden ze sousedů s detektorem kovů a hledal mince, které se poztrácely během karnevalu. Našel tělo, které bylo tehdy zakryté plachtou.“

Riley se otočila a všimla si, že ji Crivaro bedlivě pozoruje.

Ujišťoval se, že se do ničeho nebude plést?

Nebo sledoval její reakci?

Zeptala se, “Byla tato žena identifikována?“

Jeden z poldů odpověděl, “Ještě ne.“

Crivaro dodal, “Prověřujeme jednu konkrétní hledanou osobu. Včera ráno byla nahlášená jedna nezvěstná, profesionální fotografka Janet Davisová. Noc předtím fotila v Lady Bird Johnson parku. Poldové si říkali, jestli by to nemohla být ona. Agent McCune je právě teď na návštěvě u jejího manžela. Možná nám pomůže s identifikací.“

Riley zaslechla zvuk poblíž zastavujících aut. Vzhlédla a uviděla parkovat několik televizních dodávek.

“Zatraceně,“ řekl jeden z poldů. “Doteď se nám o té záležitosti s klaunem u první vraždy dařilo mlčet. Máme ji znovu zakrýt?“

Crivaro otráveně zabručel, jak se z jednoho vozu začal hrnout štáb s kamerou a teleskopickým mikrofonem. Štáb spěchal na pole.

“Na to je už pozdě,“ řekl. “Už oběť viděli.“

Zatímco se blížily další televizní dodávky, Crivaro s doktorem mobilizovali poldy, aby se pokusili udržet reportéry co nejdál od policejní pásky.

Mezitím se Riley zahleděla na oběť a zamyslela se...

Jak zemřela?

Teď se nebylo koho zeptat. Všichni byli zaneprázdněni reportéry, kteří pokládali hlasitě otázky.

Riley se opatrně postavila nad tělo a říkala si...

Ničeho se nedotýkej.

Riley si všimla, že oči a ústa oběti jsou otevřené. Tento vyděšený výraz již jednou spatřila.

Velmi dobře si vzpomínala, jak vypadaly její dvě přítelkyně v Lantonu s podříznutými krky. Nejlépe ze všeho si pamatovala neskutečné množství krve na podlaze pokoje, když jejich těla objevila.

Ale tady žádná krev nebyla.

Spatřila si nepatrných řezných ran na tváři a krku ženy, které prosvítaly skrze bílý makeup.

Co ty ranky znamenají? Určitě nebyly tak velké, aby byly smrtelné.

Také si všimla, že makeup byl nanesen nemotorně a podivně.

Nenanesla si jej sama, pomyslela si.

Ne, udělal to někdo jiný, možná proti vůli oběti.

Pak Riley zažila podivné pohnutí mysli - něco, co nepocítila od oněch hrozných dnů na Lantonu.

Měla z toho husí kůži, když si uvědomila, odkud ty pocity pochází.

Začala se vžívat do vrahovy mysli.

On ji takto oblékl, pomyslela si.

Nejspíš jí ten kostým oblékl po její smrti, ale ještě byla při vědomí, když jí na tvář nanášel makeup. Soudě podle jejích mrtvých otevřených očí, byla si velmi dobře vědoma, co se jí děje.

A on si to užíval, pomyslela si. Když ji maloval, vychutnával si její zděšení.

Riley nyní také pochopila původ malých ranek.

Trápil ji nožem.

Trýznil ji - aby přemýšlela, jak ji zabije.

Riley zalapala po dechu a narovnala se. Opět pocítila další vlnu závratě a nevolnosti a téměř upadla, ale někdo ji chytil za paži.

Otočila se a spatřila Jakea Crivara, který jejímu pádu zabránil.

Hleděl jí přímo do očí. Riley věděla, že naprosto přesně pochopil, co právě zažila.

Hrubým a zděšeným hlasem mu řekla...

“Vyděsil ji k smrti. Zemřela strachem.“

Riley zaslechla, jak Dahl překvapeně vyjekl.

“Kdo vám to řekl?“ Řekl Dahl a kráčel k Riley.

Crivaro mu odpověděl, “Nikdo jí to neřekl. Je to pravda?“

Dahl pokrčil rameny.

“Možná. Nebo něco takového, pokud je to stejné jako u první oběti. Krevní řečiště Margo Birchové bylo nabité amfetaminy, fatální dávkou, která způsobila zástavu srdce. Chudák ženská musela být děsem bez sebe až do momentu, než zemřela. Budeme muset u téhle nové oběti provést toxikologii, ale...“

Jeho hlas utichl a pak se Riley tázal, “Jak jste to věděla?“

Riley netušila, co na to říct.

Crivaro řekl, “To je její práce. Proto je tady.“

Riley se při těch slovech zatřásla.

Je to něco, v čem chci být doopravdy dobrá? tázala se sama sebe.

Přemýšlela, zda opravdu neměla předat svou výpověď.

Možná by tu neměla být.

Možná by se na tomto neměla vůbec podílet.

Byla si jistá jednou věcí - Ryan by byl zděšen, kdyby se dozvěděl, kde je právě teď a co dělá.

Crivaro se zeptal Dahla, “Jak složité by bylo pro vraha získat tento konkrétní amfetamin?“

“Bohužel,“ odpověděl lékař, “by bylo velmi snadné koupit jej přímo na ulici.“

Crivarovi zabzučel telefon. Pohlédl na něj. “To je agent McCune. Musím si to vzít.“

Crivaro odkráčel a začal hovořit do telefonu. Dahl i nadále hleděl na Riley jako by byla nějaký podivín.

Možná má pravdu, pomyslela si.

Mezitím zaslechla některé otázky reportérů.

“Je pravda, že vražda Margo Birchové byla totožná?“

“Byla Margo Birch oblečená a namalovaná stejně?“

“Proč vrah převléká své oběti za klauny?“

“Je to práce sériového vraha?“

“Objeví se další zavraždění klauni?“

Riley si vzpomněla, co jeden z poldů právě řekl...

“Doteď se nám o té záležitosti s klaunem u první vraždy dařilo mlčet.“

I tak se zjevně o záležitosti začaly šířit informace. A teď už pravdu nešlo skrývat.

Poldové se na otázky snažili odpovědět co možná nejméně. Ale Riley si vzpomněla, jak byli reportéři v Lantonu agresivní. Velmi dobře chápala, proč nebyli Jake a poldové z příjezdu reportérů nadšeni. Publicita jejich práci nijak neusnadní.

Crivaro zamířil zpět k Riley a Dahlemu a přitom si zastrčil telefon do kapsy.

“McCune právě hovořil s manželem nezvěstné ženy. Chudák chlap je k smrti vyděšený, ale řekl McCuneovi něco, co by mohlo být užitečné. Řekl, že má za pravým uchem pihu.“

Dahl se ohnul a podíval se za pravé ucho oběti.

“Je to ona,“ řekl. “Jak jste říkal, že se jmenuje?“

“Janet Davisová,“ odpověděl Crivaro.

Dahl zakroutil hlavou. “No, alespoň jsme oběť identifikovali. Tak bychom ji odtud mohli dostat pryč. Kéž by to aspoň bylo bez posmrtné ztuhlosti.“

Riley sledovala, jak Dahlův tým nakládá tělo na lehátko. Byla to neohrabaná snaha. Tělo bylo tuhé jako socha a mohutně oblečené končetiny mířily do všech stran, vykukujíc zpod bílé celty, která je pokrývala.

Nakonec ohromení reportéři civěli na otřásající se lehátko, které kolem nich projelo a přes pole zamířilo k vozu lékaře, transportující groteskní náklad.

Když tělo zmizelo do dodávky, Riley a Crivaro se protlačili mezi reportéry a zamířili zpět do svého vozu.

Když s nimi Crivaro mířil pryč, Riley se tázala, kam míří nyní.

“Do centrály,“ odpověděl Crivaro. “McCune mi řekl, že pár poldů prohledalo Lady Bird Johnson park, ve kterém zmizela Janet Davisová. Našli foťák. Musela jej upustit, když byla unesená. Foťák je teď na ústředí FBI. Pojedeme se podívat, co o ní zjistili technici. Možná budeme mít štěstí a nabídne nám nějaké důkazy.“

To slovo Riley nadzvedlo...

“Štěstí.“

Byla to zvláštní volba slova, při diskuzi něčeho tak jednoznačně nešťastného, jako vražda ženy.

Ale Crivaro myslel vážně, co říkal. Přemýšlela, jak se musel obrnit, když tuto práci dělá už tolik let.

Byl imunní vůči hrůzám?

To nedokázala z jeho hlasu, když pokračoval, vyčíst...

“Manžel Janet Davisové dovolil McCuneovi nahlédnout do fotografií, které v posledních měsících udělala. McCune našel pár fotek, které vyfotila v obchodě s kostýmy.“

To Riley zaujalo.

Zeptala se, “Byl to snad obchod, ve kterém se také prodávají kostýmy klaunů?“

Crivaro přikývl. “To zní zajímavě, že?“

“Ale co to znamená?“ tázala se Riley.

Crivaro řekl, “To ještě nedokážeme říci - kromě toho, že Janet Davisová se natolik zajímala o kostýmy, že si je chtěla i fotit. Její manžel si vzpomíná, jak o tom mluvila, ale neřekla mu, kde to bylo. McCune se nyní snaží přijít na to, ze kterého obchodu fotky pochází. Potom mi zavolá. Nemělo by mu to trvat dlouho.“

Crivaro se na chvíli odmlčel.

Pak pohlédl na Riley a tázal se, “Jak se držíte?“

“Zatím dobře,“ řekla Riley.

“Jste si jistá?“ zeptal se Crivaro. “Vypadáte bledě, jako by vám bylo zle.“

Samozřejmě, že tomu tak bylo. Kombinace ranní nevolnosti a šoku z toho, co právě spatřila, ji definitivně dostala. Ale to, že je těhotná, byla ta poslední věc, kterou by chtěla Crivarovi prozradit.

“Jsem v pořádku,“ trvala na svém Riley.

Crivaro řekl, “Chápu to správně, že vám intuice prozrazuje něco o tom vrahovi.“

Riley tiše přikývla.

“Je tu ještě něco, co bych měl vědět - kromě možnosti, že k smrti vyděsil oběť?“

“Nic moc,“ řekla Riley. “Kromě toho, že je...“

Zaváhala, pak našla slova, která hledala. “Sadistický.“

Zatímco pokračovali dál v tichosti, Riley se rozpomněla na pohled na tělo rozprostřené na celtě. Znovu zažívala hrůzu, že oběť musela trpět takové ponížení a to i po smrti.

Přemýšlela, jaké monstrum to mohlo způsobit.

I když měla momentálně blízko k pocitům vraha, věděla, že nedokáže pochopit chorobné pochody jeho mysli.

A také si byla jistá, že to ani nechce.

Bylo to snad něco, co jí ještě zjeví, než bude tento případ uzavřen?

A co poté?

Bude celý můj život takový?