Читать книгу Čekání - Блейк Пирс - Страница 9

Riley se usmála, když poznala zvláštního agenta Jakea Crivara. Své dopoledne strávila s cizími lidmi, a tudíž ji velmi potěšilo spatřit tuto známou tvář.

Hádám, že by mě to nemělo překvapovat, pomyslela si.

Konec konců si vzpomněla na to, co jí tenkrát řekl v Lantonu, když jí předal její dokumenty k tomuto programu...

“Mám nárok jít do penze, ale možná ještě chvíli zůstanu, abych se začátky pomohl někomu, jako jsi ty.“

Určitě si zvlášť vyžádal, aby byl během stáže Rileyným mentorem.

Ale Rileyn úsměv se rychle vytratil, když si uvědomila...

On se neusmívá.

Ve skutečnosti agent Crivaro nevypadal dvakrát nadšeně, že ji vidí.

Stále sedící na stole, překřížil paže a pokýval směrem k nenápadnému, ale příjemně vyhlížejícímu muži kolem dvaceti, který stál poblíž. Crivaro řekl...

“Riley Sweeneyová, chci vám představit zvláštního agenta Marka McCuna, který je odtud z hlavního města. Je mým partnerem na případu, na kterém dnes pracuji.“

“Těší mě, že vás poznávám,“ řekl agent McCune s úsměvem.

“Nápodobně,“ odpověděla Riley.

McCune působil mnohem přátelštěji než Crivaro.

Crivaro si stoupl. “Máte velké štěstí, Sweeneyová. Zatímco jsou ostatní stážisté uvěznění uvnitř a učí se jak používat archivační skříně a sponky na papír, vy vyrazíte přímo do terénu. Právě jsem sem dorazil z Quantica, abych pracoval na drogovém případu. Budete pracovat s agentem McCunem a se mnou - právě se chystáme vyrazit na místo činu.“

Agent Crivaro odkráčel z místnosti ven.

Jak jej Riley a agent McCune následovali, Riley se zamyslela...

Oslovil mě “Sweeneyová.“

V Lantonu si zvykla na jeho oslovení “Riley.“

Riley zašeptala McCuneovi, “Zlobí se agent Crivaro kvůli něčemu?“

McCune pokrčil rameny a zašeptal jí, “Já jsem doufal, že to mi budete moct prozradit vy. Pracuji s ním dnes poprvé, ale slyšel jsem, že vy už jste s ním na nějakém případu pracovala. Říká se, že z vás byl dost nadšený. Povídá se, že je dost strohý. Jeho poslední partner byl vyhozen, víte.“

Riley téměř vyřkla...

No, vlastně nevím.

Crivaro se v Lantonu o žádném partnerovi nezmínil.

I když byl Crivaro tvrdý, nikdy by jej nenazvala “strohým.“ Vlastně jí připomínal spíše postavu otce - dost odlišujícího se od jejího vlastního otce.

Riley a McCune následovali Crivara k autu na parkovišti FBI. Nikdo nepromluvil slova, zatímco s nimi Crivaro zamířil ven z budovy a pokračoval severně ulicemi hlavního města.

Riley začala přemýšlet, zda Crivaro někdy vysvětlí, co mají dělat, až se dostanou tam, kam míří.

Dorazili do ošuntělého sousedství. Ulice lemovaly řady domů, o kterých si Riley myslela, že musely být kdysi krásné, ale nyní byly strašně zpustlé.

Agent Crivaro na ni za jízdy promluvil.

“Bratři Jaden a Malik Madisonovi z tohoto sousedství pár let řídili obchod s drogami. I se svým gangem bezostyšně prodávali přímo na ulici, jako by šlo o nějaký otevřený obchod. Místní poldové nemohli podniknout vůbec nic, aby je zastavili.“

“Proč ne?“ Zeptala se Riley.

Crivaro řekl, “Gang poldy sledoval. A taky celé sousedství dost zastrašovali - střelbou a takovými věcmi. Pár děcek bylo zastřeleno, když jen tak postávali, kde neměli. Nikdo neměl odvahu promluvit s poldy o tom, co se dělo.“

Crivaro se rozhlížel po řadě domů a pokračoval.

“Před pár dny zavolali na pomoc FBI. Zrovna dnes ráno se tajným agentům podařilo zatknout Jadena. Jeho bratr Malik je stále na svobodě a gang se rozprchl. Nebude snadné je najít. Ale díky tomu zatčení se nám podařilo získat povolení k prohlídce domu, ze kterého pracovali.“

Riley se zeptala, “Pokud je gang stále na svobodě, nezačnou zase znovu?“

McCune řekl, “Tady je příležitost pro místní poldy, kteří mohou konečně něco podniknout. Založí si svou vlastní ´mini stanici´ přímo tady na chodníku - piknikový stůl a židle s pár uniformovanými úředníky. A budou pracovat s místními lidmi na tom, aby se to tu neobjevilo znovu.“

Riley se málem zeptala...

Cožpak jednoduše nezačnou zase v jiném sousedství?

Ale věděla, že je to hloupá otázka. Samozřejmě, že gang začne znovu zase někde jinde - tedy pokud nebudou chyceni. A poldové a FBI budou muset začít zase od začátku. To byla podstata této práce.

Crivaro zastavil auto a ukázal na nejbližší dům.

“V tomhle domě už probíhá prohlídka,“ řekl. “A my jsme tu od toho, abychom pomohli.“

Jak vystoupili z auta, Crivaro zahýbal přísně prstem na Riley.

“Námi mám na mysli agenta McCunea a mne. Vy jste tu od toho, abyste se dívala a učila se. Takže k čertu zůstaňte stranou. A ničeho se nedotýkejte.“

Riley při jeho proslovu zamrazilo. Ale poslušně přikývla.

Uniformovaný polda, stojící mezi dveřmi, je odvedl dovnitř. Riley okamžitě spatřila rozsáhlou rozběhlou operaci. Úzká chodba praskala ve švech místními poldy a agenty v FBI vestách. Uprostřed místnosti hromadili zbraně a pytle s drogami.

Crivaro vypadal potěšeně. Jednomu z mužů od FBI řekl, “Vypadá to, že jste tady narazili na zlatou žílu.“

Muž od FBI se zasmál a pronesl, “Jsme si dost jistý, že to je teprve začátek. Někde tady musí být hodně peněz, jen jsme je ještě nenašli. V domě, jako je tento, se mohou schovávat kdekoli. Naši chlapci si prochází dům centimetr po centimetru.“

Riley následovala Crivara a McCunea po schodech nahoru do druhého patra.

Nyní mohla vidět, že tento dům, a nejspíš i ty domy v jeho okolí, byly mnohem větší, než jak působily zvenčí. I když byl dům úzký, byl dlouhý a chodbu lemovalo mnoho místností. Vedle viditelných dvou pater se Riley domnívala, že disponuje také podkrovím a sklepem.

Nahoře na schodech se dva agenti, kteří vyšli z jednoho z pokojů, málem střetli s Crivarem.

“Tam nic není,“ řekl jeden z agentů.

“Jste si jistí?“ zeptal se Crivaro.

“Prohledali jsme jej odshora dolů,“ potvrdil druhý agent.

A pak hlas z místnosti naproti chodbě zavolal...

“Hele, já myslím, že jsem tu něco našel!“

Riley následovala Crivara McCunea napříč chodbou. Než s nimi vešla do místnosti, Crivaro natáhl ruku a zastavil ji.

“Ho, ho,“ řekl jí. “Můžete se dívat odtud z chodby.“

Riley zůstala stát přede dveřmi a sledovala dva muže prohledávající místnost. Ten, který na Jakea zavolal, stál vedle čtvercového tvaru na stěně.

Řekl, “Zdá se, že tu býval kuchyňský výtah. O co se chcete vsadit, že uvnitř něco najdeme?“

“Rozbij to,“ řekl Crivaro.

Riley udělala krok vpřed, aby viděla, co dělají.

Jake k ní vzhlédl a zakřičel...

“Hele, Sweeneyová. Co jsem vám právě řekl?“

Riley se chystala vysvětlit, že neměla v úmyslu vstoupit dovnitř, když Jake poldovi nařídil...

“Zavři ty zatracený dveře.“

Dveře se zabouchly přímo před Rileyným obličejem. Riley stála v chodbě s pocitem šoku a studu.

Proč je na mě agent Crivaro tak naštvaný?, přemítala.

V místnosti se ozýval hlasitý rámus. Znělo to jako by někdo páčidlem odlamoval stěnu, kde býval kuchyňský výtah. Riley si přála, aby se mohla dívat, ale pokusit se znovu otevřít dveře bylo nemyslitelné.

Prošla chodbou do pokoje na druhé straně, o kterém se agenti předtím zmínili, že byl již prohledán. Židle i nábytek byl převrácený a koberec byl nahrnutý, jak jej zvedli a pak znovu pohodili.

Riley tam byla sama, přešla od okna, ze kterého bylo vidět na ulici.

Venku viděla pár lidí, kteří se rychle pohybovali, jako by někam spěchali.

Venku se necítí v bezpečí, uvědomila si. Přišlo jí to neskutečně smutné.

Přemýšlela, jak dlouho už jejich sousedství není příjemným místem k žití.

Také přemítala nad tím...

Jestli se jim daří věci měnit?

Riley se pokusila představit si zdejší život poté, co se zde objeví “mini stanice“, kterou agent McCune zmiňoval. Budou se sousedé opravdu cítit bezpečněji jen proto, že pár poldů postaví piknikový stoleček?

Riley si povzdechla, když viděla, jak pár lidí ze sousedství pospíchá dál.

Uvědomila si, že si klade nesprávnou otázku.

Nejde tu o žádné “my“ - alespoň ještě ne.

Do téhle operace nebyla vůbec zahrnuta. A vypadalo to, že v ní agent Crivaro rozhodně nemá žádnou důvěru.

Odvrátila se od okna a zamířila zpět ke dveřím. Jak překročila nahrnutý koberec, zaregistrovala pod nohama podivný zvuk. Zastavila se a chvíli tam jen tak stála. Pak podpatky zaťukala o podlahu.

Na místě, kde stála, zněla podlaha podivně dutě.

Přešla k okraji koberce a odtáhla ho, aby obnažila kousek podlahy.

Nespatřila nic nezvyklého, jen obyčejnou dřevěnou podlahu.

Hádám, že se mi to jen zdálo, pomyslela si.

Vzpomněla si na to, co jeden z agentů řekl, když z této místnosti vyšel.

“Prohledali jsme to od střechy až po sklep.“

Určitě neměla šanci najít něco, čeho by si třeba agenti FBI nevšimli.

Přesto si ale byla jistá, že zaslechla něco divného. Byla by to nezaznamenala, kdyby s ní byl v místnosti ještě někdo jiný. Všimla si toho jen proto, že zde bylo ticho.

Ukročila pár kroků stranou a znovu podpatkem zaťukala do podlahy. Podlaha zase zněla bytelně. Pak se ohnula a klouby na ruce zaťukala na místo, které se jí předtím zdálo duté.

A opravdu, znělo zde dutě. Neviděla sice místo, které by se dalo otevřít, ale...

Ráda bych věděla...

Viděla, že jedno prkno bylo kratší, než ta ostatní. Na konci mělo tmavou skvrnu, která vydala jako běžný suk.

Riley prstem na skvrnu zatlačila.

Málem vyskočila z kůže, když prkno na jednom konci trochu vyskočila.

Já něco našla!, pomyslela si.

Já opravdu něco našla!