Читать книгу Ještě Než Vezme - Блейк Пирс - Страница 14

Mackenzie zrovna dokončila oblékání, když tu někdo zaklepal na dveře jejího motelového pokoje. Podívala se kukátkem ven a spatřila Ellingtona. V ruce držel malou krabici na níž stály dva papírové kelímky s kávou. Otevřela dveře a pustila jej dovnitř, i když si nebyla jistá, jak se má připravit na celý den, když tu bude s ní. Odjakživa si zakládala na přesnosti a tendenci začít pracovat brzy. A teď se zdálo, že Ellington bude v této oblasti více než dobrý soupeř.

„Vyrušuji snad komplikovaný proces ženské přípravy na den?“ zavtikoval, zatímco pokládal krabici a kávu na malý noční stolek vedle její naštěstí již ustlané postele.

„Ne, jsem hotová,“ řekla a s radostí přijala kávu.

Ellington otevřel krabici a odhalil půl tuctu koblih. „Je to sice trochu klišé,“ řekl. „Ale sakra...je tu něco lepšího než čerstvé koblihy?“

Mackenzie si namísto odpovědi jednu vzala a ukousla si.

„Takže, jak bude dnešek probíhat?“ zeptal se Ellington.

„Proč se ptáte mne?“

Pokrčil rameny a vzal si vlastní koblihu. „Povězme si to na rovinu, Whiteová. Já vím, že pracujete lépe, když jste ve vedení. To neznamená, že nejste dobrá podpora, pokud tomu tak není. Ale fakta jsou fakta. Já nemám problém s tím, když show povedete vy. Ostaně, já si váš úspěch přeju stejně jako McGrath. Takže se ptám znovu: Co nás dneska čeká?“

„No, včera jsem se dívala na případy zmizení za posledních deset let,“ odpověděla Mackenzie. „Je tam jenom jeden případ, který stojí za pozornost – autonehoda během sněhové bouře, kdy žena vypadla z auta, ale její tělo nebylo nikdy nalezeno. Vicki McCauleyová.

„Jak dlouho je to?“ zeptal se.

„Stalo se to v roce 2009. Mám informaci, že v oblasti stále žije jedna příbuzná a myslela jsem si, že by stálo za to si s ní promluvit. Také chci zavolat agentce Delores Manningové. Možná, že mají nějaké detaily o jejím životě, které by nám mohly pomoci. Vzhledem k tomu, že její rodina žije tak blízko oblasti, kde k únosům dochází, musím přemýšlet, že by stálo za to prověřit její osobní život.“

„Inu, pojďme tedy na to,“ řekl Ellington.

Mackenzie se podívala na telefon, aby zjistila, že je 7:50. Ušklíbla se na Ellingtona a napila se ze své kávy. Byla černá, což obvykle nebyla její volba, ale nehodlala si stěžovat.

„Vy jste ranní ptáče, co?“ zeptala se.

„Záleží na případu. Čím více odpovědí je potřeba získat, tím snadněji se mi daří se vyhrabat z postele.“

„No, vzhledem k tomu, že součet všech odpovědí, které máme je nula, myslím, že jste se musel vzbudit velice brzy.“

Ellington přikývnul a napil se ze své kávy. Společně se potom odebrali z místnosti na parkoviště. Když usedli v autě, Ellington se ujal volantu, zatímco Mackenzie okamžitě začala na telefonu vyťukávat číslo agentky Delores Manningové. Také si uvědomila, že má Ellington v něčem pravdu. Opravdu bylo snazší vyrazit, když tu nebylo nic s čím mohli začít pracovat. Pocit, že je tu šance odhalit něco, co je může dovést k těm třem uneseným ženám, byl takhle po ránu silnější. I Mackenzie se už nemohla dočkat, až se do toho pořádně pustí.