Читать книгу De sombra y terciopelo - Elena Buixaderas - Страница 10

Někdy přicházejí mrtví. Vlídnější

než démoni,

opakují, že nás milují

míchají vodový guláš

jsoucí i nejsoucí chvíle.

Říkají, že nemám

chodit tam za konec, kde bydlí

nehotový svět, kamenící

každou vteřinou…

Kde cesta je socha cesty,

ze snů a z hořčice a ze slz.

Odkud se sypou

domky z kategorií,

krátký spoj metafory, oči jak kružítka

v tunelu do prázdna,

slova!

Dítě se houpe na houpačce

uprostřed chaosu.

Chaos je bílý, rumělkově zlatý,

modrý jak pokoj s kolíbkou uprostřed,

pokoj po mrtvém.

Dítě se houpe na houpačce a dobře

se dívá. Za chvíli se zvedne

a půjde se

do kuchyně najíst.

V kuchyni je chleba s máslem

a hořčicí.

Bydlí tam dětství.

To nejsem já. Někdo jiný