Читать книгу De sombra y terciopelo - Elena Buixaderas - Страница 13

Nelze se nabažit, nelze se vzdát, ještě je

běh srdce a ohrada krve, hrad těla, pevný,

[ale

prostupný

v prostupném hradu běhají lasičky s lesklýma očima

a všechny šťávy a polibky

vnitřních propojení

drž mě

a nepusť

já končí tady, já

nechce já

já nechci sebe

v polibku vyrvaném ze středu země, ze středu

bytosti

kůže je povrch

sladká, vede

dovnitř

do malého tunelu

kudy jezdí vlak

a v básni bylo napsáno:

„Čas odpočíval mezi stehny”

ale to je už dávno

čas se probudil

je tady, zvíře

veliké, vylezlé, koulí

očima

a žere nás a vybuchuje

mezi stehny