Читать книгу De sombra y terciopelo - Elena Buixaderas - Страница 7

Nikdo mi neřek jak se má žít a kdy se

nejlíp

pije bolehlav

z čí rukou a na kterého svatého

Nikdo mi neřek jak se chodí nočním městem

aby nebyl slyšet pláč

ten neustálý pláč luceren a tramvajových dveří

co prochází škvírami mezi lidmi

jako od nekonečna po nekonečno natažená

nejvyšší struna houslí

Praha je veliký studený kvádr když padne

noc a ta noc je pod tím kvádrem

chodím po jeho hraně a nahoře a dole

mluví lidé jsou si sebou tak jistí

jako labutě na Vltavě

ranní snídaní

ale mně nikdo neřek jak chodit

po hraně kvádru

na kterém rohu spadnout

a na kterém chytat duté ptačí kosti

Z dutých kostí jsme si udělali

syrinx

a hrajem na nábřeží

i když nám nikdo neřek

že syrinx je a my jsme a dát to dohromady je

krásný