Читать книгу Písně kosmické - Jan Neruda - Страница 10

Paprsku z Alkyony mé,

světelný šípe, znáš-li,

čím si tvá paní líbezná

luznou svou líci krášlí?

„Ach snad už líc ta povadla,

snad už je po všem vděku,

vždyť já k Vám světla s poselstvím

letím již na šest věků!“

Poslíčku říše Mlékové,

po jakém po zákonu

kupí se světů milion

světelných do záhonů?

„Ach snad už zhasly světy Ty,

snad už je po všech veta,

od mého vzletu vrší se

v tisíce věků leta!“ —

Jako ta lidská myšlénka:

po věcích teprv hřímá,

po věcích lidstvem zachvěje —

myslitel dávno dřímá.