Читать книгу Písně kosmické - Jan Neruda - Страница 11

V pusté jsme nebeské končině,

Slunce i se planetami,

jinde je světů jen naseto,

my jsme tak světově sami!

My když i nožičky vyšvihnem

do šipkých světelných skoků,

letíme k nejbližší sousedce

přece jen trojici roků.

„Paničko Alfo Kentauři,

poptávce dovolte ňáké,

matička Slunce se dává ptát,

máte-li dětičky také.