Читать книгу Písně kosmické - Jan Neruda - Страница 6

Věřte, že také hvězdičky

mnoho, ba mnoho bolí,

každá si s námi naříká

slzavé na oudolí.

Mají svou drsnou lopotu,

točí se, běží, svítí,

sto tisíc mil vám přeběhnou

pro kousek živobytí.

Do únavy se lopotí,

trýzní svá zlatá těla,

kosmický prach si stírají

ze vznešeného čela.