Читать книгу Moderní básníci angličtí - Jaroslav Vrchlický - Страница 12

Zdar, krásný hoste podlesí,

zdar čacký posle jara,

o hnízdo tvé se jarní nebe,

o zpěv tvůj hvozd se stará.

Jak zkvetou první chudobky,

tvůj zazní jistě hlas,

zda hvězda tebe vede k nám

a určuje tvůj čas?

Zdar, čacký hoste, kvítí vše

já s tebou stejně vítám,

tvou hudbu v ptačím prozpěvu

já lačným uchem chytám.

Když školák zajde do lesa

pro prvosenky květ,

jak naslouchá, to jara hlas,

jej nápodobí hned.

Však hrách když kvésti začíná,

opouštíš zpěvné luhy,

host výroční, ty jara zvěst

přenášíš v úval druhý.

Ó ptáku, svěží vždy tvůj luh

a nebe tvé vždy jas,

tvá léta zimy neznají,

ni trud tvůj zpěvný hlas.

Kéž lítat můžem pospolu

vždy čilým křídlem v luhy,

kol světa spolu rok co rok,

vždy jara býti druhy!