Читать книгу Moderní básníci angličtí - Jaroslav Vrchlický - Страница 5

Ó vzpomínko, jak zjev tvůj klame,

jak vtíráš se, zbytečný host,

když ztratili jsme blaho známé,

je mukou tebou minulost.

Jak svět jsi, tlačíš potlačené,

tvůj úsměv množí jen jich žel,

ty vnikáš v srdce poraněné

jak škodolibý nepřítel.

Ó, naději ve smutku chvíli

se vzdává s touhou každý rád,

při každé ráně v hruď jež cílí,

se vzbouzíš s vírou napořád.

Ty světlo jsi, jež jasně vzplane,

na úzké stezce v živlů vztek,

čím roste noc, tma větší vstane,

tím světlejší tvůj paprslek!