Читать книгу Moderní básníci angličtí - Jaroslav Vrchlický - Страница 4

Kvil, bědné Skotsko, napořád,

tvůj ztracen mír, tvůj vavřín svad,

tvých synů dav, skryt trofejemi

teď pobit leží v rodné zemi,

hostinná střecha do kola

cizince k dveřím nevolá,

ve troskách leží celá zem,

jsouc ukrutnosti pomníkem.

Tvůj statkář kam se ohledne,

zří trosky válkou přebědné,

zří na ženu i na syna,

v hruď tluče se, vše proklíná.

tvůj pastýř bohat spoustou stád,

dnes v ovčíně svém trpí hlad,

tvé dívky kálí v zoufání,

tvé dítky hynou na pláni.

Co platna sláva, u věhlasu

že přemohla: zkázu času?

že všady byla slavena

a bez poskvrny vznešená?

Tvůj čacký teď je spoután duch,

tvá šíje sehnuta je v kruh,

tě cizí nikdy nestih meč,

jen občanů tvých svár a seč.

Při písních v zvuku šalmají

ti krásní dnové nevzplají,

víc nezjasní kvas veselý

tvůj zimní večer setmělý,

tvůj každý zpěv je smutku kvil,

tvůj každý zvuk se v nářek slil,

co polem v tísni mlhové

se plíží zbitých stínové.

Ó děsný lós! Ó bědný den

i vnukům k hanbě, vnukům v sten,

syn proti svému otci stál,

a syna otec ranou sklál!

a boj když zmlkl bez mezí,

to nestačilo vítězi,

kdo nah či ztracen – padnout musí,

ať oheň či meč vraždy zkusí!

Tvé zbožné matky stepí jdou

v smrt odsouzené ukrutnou,

jich tváře vítr šlehá zlý,

jíst! křičí dětí zástup mdlý.

Kde chléb, kde střecha, přítel kde?

Se stíny svými noc již jde,

a matky slzu utírají

pro děti své – a umírají.

Krev dokud proudí v žilách mojich,

cit v upomínek živ jest rojích,

chci vlasti los i hrozný trest

v synovské hrudi věrně nést,

a nepřátel ať hrozí řady,

můj verš, pln lásky, hlásá všady:

Kvil, bědné Skotsko napořád,

tvůj ztracen mír, tvůj vavřín svad!